Žijeme v dualistické schizofrenní kultuře, které dominuje konflikt hlavy a srdce, myšlení a cítění, mysli a emocí. To je kultura, která nezná nižší a hlubší centrum vědomí – vůle – smyslu života a záměru.
Nezralost je hlavním zlem naší doby, nemocí naší doby je zamezení zrání. Neuróza, která žene duševně nemocného k terapeutovi, je nakonec také jen výrazem obecného utrpení, utrpení z odcizení člověka od Bytí! A zvláštní symptomatika utrpení z nezralosti vyznačuje u zdravého i nemocného člověka zastávky a slepé uličky na cestě opětovného zabydlení se v Bytí. Oba lze chápat jen jako lidi na cestě, nikdy tedy staticky, ale jen perspektivisticky, vzhledem ke sjednocení s jejich podstatou.
My jsme výkonnost přecenili, Východ ji podcenil, ale dnes je schopen dosud zameškané dohnat. Studuje u západních národů a snaží se jako nikdy předtím získat teoretické i praktické předpoklady ke zvládání pozemského života. Toho, co Východu dosud chybělo, máme my příliš. Obráceně ale o tom, co se na Východě od nepaměti pěstovalo, o vnitřní cestě, víme dosud málo. Tak se u něho můžeme učit mnohému, co souvisí s vnitřní cestou. A protože hara, jak tento pojem chápou Japonci, znamená právě stav, jehož dosažení zároveň vede k vnitřní zralosti, má cvičení směřující k rozvoji hara pro západního člověka zvláštní význam.
Karlfried Dürckheim: HARA – Zemský střed člověka
COOLna 
Napsat komentář