COOLna

Jak by podle Vás měla v ideálním případě vypadat spolupráce expertů, zástupců vědy a státu?

Člověk by nikdy neměl ustávat v boji za svobodu, za férovost, čistotu a pravdu. Jenomže je to těžké! Například my vědci jsme de facto odsouzeni k celoživotnímu boji za svou pravdu na bitevním poli publikační mašinérie a neustále se snažíme dokázat ostatním kolegům, popř. široké veřejnosti pomocí pokusů a postupným vylučováním všech ostatních alternativ, že námi prosazovaná idea je ta, která je pravdě nejblíže. Dnešní doba je charakteristická tím, že jsme všichni čím dál více v zajetí vlastního ega, což bohužel platí i mezi vědci. Jsem překvapený, kolik kolegů má zcela odlišný názor na spoustu věcí, včetně současné situace kolem SARS-CoV-2, jen v rámci našeho ústavu, a současně jak urputně si svůj názor dokážou obhajovat!

Často vídám, že nejvíc kategoričtí jsou ti, kteří jsou nejvíc slyšet a vidět. Jsou ovládaní svým egem a svoji pravdu chtějí dokázat za každou cenu. Upřímně si myslím, že je to celé vlastně úplně opačně. Aby polaskali své mocné ego, potřebují být slyšet a vidět a k tomu, aby se tak stalo, musejí být dramatičtí. Když svou pravdu nedokážou, nevadí, hned přijdou s jinou, podobně dramatickou, protože jsou polapeni v křeččím kole své domnělé velikosti. A tihle lidé pak přes média silně ovlivňují veřejnost, vládní činitele apod., a to, bohužel, často i s vidinou vlastního prospěchu. To se děje dnes a denně a z toho je mi už poměrně dlouho poměrně zle.

No a pak jsou tu lidé, rovněž beze sporu odborníci, kteří nepotřebují dělat kategorická prohlášení ani rozmáchlá gesta. Jejich názory jsou konzistentní, vycházejí ze zkušenosti a současně dávají prostor názorům všech ostatních. Uvědomují si, že v biologii může být všechno úplně jinak, snaží se hledat dobrá, nedramatická řešení, netouží po tom, být za každou cenu ve světle reflektorů, často právě naopak, jsou skromní a rozumní. Kdybych byl představitelem vlády, přesně těmito lidmi bych se už od začátku snažil obklopit. V dnešní společnosti je to ale bohužel naprostá utopie.

V troskách jsou naše mezilidské vztahy. A lidské vztahy jsou alfou a omegou všeho. Důvěra, respekt vůči nařízením, která je pro společnost potřeba dodržovat. Ale jak se říká, ryba smrdí od hlavy. A ta naše hlava, ta smrdí způsobem, že nemůže smrdět víc. Výsledkem je, že lidé nemají důvěru. Nemají potřebu cokoliv respektovat a chovají se k sobě a ke státu tak, jak se chovají. Je to totální rozklad. Takže já si myslím, že jedna z věcí, na které bychom měli velmi zapracovat, je obnovit důvěru v autority. Vůbec najít autority, které si důvěru zaslouží a které se pokusí o morální obrodu státu, která dostala velký políček. Úpadek morálky naší společnosti podle mého názoru započal už v době, kdy nás pan prezident Beneš odevzdal v rámci okupace Německu. Nesoudím, ale tam si myslím, že se začal charakter lidí zásadně kazit.

A v čele státu člověka typu Andrej Babiš, který nerespektuje vůbec nic, všechno je mu jedno, ze všeho se vylže. A lidé ho v tom následují!

Velmi by nám také pomohlo, kdybychom se přestali snažit být ve všem nejlepší. Stačilo by zaměřit se na věci, které umíme a které umíme dobře. Do toho bychom jako stát měli investovat co nejvíc energie a úsilí a pokračovat v této tradici. Hlavně se nesnažit dělat všechno za každou cenu – např. vakcínu proti CoV-2. Tahle překotná snaha mě opravdu rozesmála, a byl to velmi hořký smích…

Kde se k tomu Česká republika může inspirovat?

Všude! Ne, že by Česká republika byla tak špatná, tak to nemyslím. Ale všude je chleba o dvou kůrkách, všude je něco dobrého i špatného. Mně se například v Americe líbilo to, že jakmile se tam objeví talent (na cokoliv), tak mu dají zelenou! Řeknou si, tak my se s ním svezeme, jeho úspěch potáhne i nás! Budeme díky němu lepší, úspěšnější a vyděláme víc peněz.

U nás to takhle ale nefunguje. Když se u nás objeví talent, tak v něm ostatní hned vidí konkurenci, kterou je potřeba co nejdříve zašlapat, aby se snad neukázalo, že my jsme blbci a on je v něčem lepší. Tohle dušení lidí, kteří mohli něco dokázat, stále přetrvává a je šílené.

Jaké příležitosti pro změny k lepšímu vidíte u nás do budoucna?

Bylo by dobré pokusit se být v mnoha směrech zase soběstační, minimálně v rámci Evropy. V tom vidím příležitosti pro české firmy a pro českého občana všeobecně. Najít způsob, jak spolupracovat se světem, využívat technologie atd., ale spoustu věcí si dělat kvalitněji tady u nás.

Teď jsme například v situaci, kdy nám váznou dodávky z Číny. Máme problém získat například zkumavky, které se používají pro experimenty. Částečně nám stojí práce. Nejsnazší by podle mého bylo najít firmu, která bude schopna na tohle zareagovat a věci vyrábět tady tak, abychom nemuseli být závislí dnes hlavně na Číně. Potřebujeme zůstat ve spojení se světem jen tam, kde to má opravdu smysl. Ale drtivou většinu věcí jsme, myslím, schopni si vyrobit sami, min. v rámci Evropské unie, jíž jsme naštěstí pevnou součástí. Nemusíme všichni čekat, až přiletí letadla z Číny. Můžeme nastartovat vlastní výrobu teď hned. To jsou teď naše velké příležitosti. Nebát se, být konkurenceschopní a vyrobit si to, co potřebujeme. Mám dojem, že tohle teď pomalu, ale jistě začíná konečně chápat celý svět. Globalizace je úžasná věc v mnoha směrech, ale nyní jsme svědky její zcela odvrácené tváře, a to tu daň za ni teprve začínáme platit. Jak říkala moje babička: „Je to dobré, ale vodsuď podsuď!“

Dr. rer. nat. Leoš Valášek, DSc.