Na jednu stranu jsme přeborníky v humoru, na druhou stranu si pořád na něco stěžujeme.
Jak říká spisovatel Mark Twain, většina humoru nevychází z přebytku veselí, ale naopak z tísně a nedostatků. Pokud se naučíte na problémy reagovat humorem, všemu se zasmát, je to zdaleka nejlepší způsob, jak zvládat stres.
Z blbé emoce nás ale může vyvést i to, když se zastavíme a buď se jako křesťané pomodlíme, nebo si nekřesťansky zameditujeme. Minulou středu večer jsem mířil tramvají na Karlovo náměstí na seminář do nemocnice, zrovna zapadalo slunce a na druhé straně vylézal úplněk. Jel jsem osmnáctkou kolem Hradčan, nad kterými byla kouzelná rudožlutá obloha, tak jsem se kochal a zároveň jsem si říkal, jak jsou ti lidé dneska blbí. Skoro všichni totiž měli oči přilepené k telefonům a taková krása jim unikla. Přitom by jim prospělo, kdyby z toho krysího závodu občas vystoupili.
Lidem, kteří trpí velkými úzkostmi a panikami, radíme, aby se emoci nesnažili přeprat, ale spíš se ji pokusili vypustit. Říkáme jim, ať si třeba sednou a zpaměti vypočítají, kolik je sedmnáct krát devět set padesát šest. Přesunou tak energii z amygdaly, která je centrem emocí, směrem k prefrontální kůře, která je naopak racionální. Začnou plánovat, a emoce tak postupně vyvane.
Triků, jak nakládat s emocemi, je spousta a některé účinné návody popisuje ve své knize Etika pro dnešní dobu tibetský dalajlama. Jeho techniky nejrůznějších koncentrací, meditací a imaginací vám pomohou oprostit se od tlaku emoce, abyste se mohli zase nadechnout. Na rozdíl od všech kuchařek, které jen ukazují, jak je meditace úžasná a báječná, navíc dalajlama upozorňuje i na to, že některé metody lidi spíš zblbnou. Sám znám desítky případů, kdy lidé usilovně cvičili, aby si spravili páteř, ale protože cvičili blbě, hnuli si s páteří ještě víc.
Znamená to, že když se budeme držet některých populárně-naučných manuálů pozitivního myšlení, může to být pro naši psychiku spíš kontraproduktivní?
Pozitivní myšlení má jednu velkou nevýhodu. Pokud se o něj pokoušíte a vaše psychické problémy navzdory tomu pokračují, cítíte se provinile, že se vám to nepodařilo. Člověk má přitom na selhání právo. Lidský mozek řeší svět kolem sebe metodou pokus omyl, takže jsou pro nás chyby přirozené. Čím víc se budeme snažit být dokonalí, tím víc budeme šlapat do louží. Když se začtete do knihy Genesis ve Starém zákoně, zjistíte, že i všemohoucí a vševědoucí Hospodin přiznává omyl. Plánuje s Noem tu slavnou archu, zároveň lituje, jaký svět stvořil, a tak se rozhodne všechno zničit. Proč bychom tedy nemohli chybovat i my?
psychiatr Radkin Honzák




Napsat komentář