COOLna

Ministr Marian Jurečka – zřejmě nevědomky – přiznal, že mu jde o oslabení zaměstnanců, když deklaroval, že cílem je motivovat zaměstnance rychleji si hledat práci, tedy přijímat i méně výhodné pracovní pozice, a omezit tlak na růst mezd, na čemž zákonitě vydělají zaměstnavatelé. Mzdy jsou přitom už dnes v mezinárodním srovnání dost nízké, takže nemotivují zaměstnavatele k investicím a tím snižují rozvoj ekonomiky a životní úrovně.

Na případu snížení podpory v nezaměstnanosti se v obnažené podobě vyjevuje, že když mluví pravicová vláda o svobodě, má na mysli svobodu zaměstnavatelů vydělávat na znevýhodnění zaměstnanců při vyjednávání na trhu práce. Jsou to totiž právě zaměstnavatelé, kteří na snížení dávek v nezaměstnanosti vydělají nejvíce.

Další funkcí podpory v nezaměstnanosti je stabilizace poptávky, jelikož platí, že výdaje jedněch se stávají příjmy druhých. V důsledku snížení podpory poklesne také poptávka po zboží a službách a následkem toho i poptávka po práci těch, kteří je vyrábí. Důsledkem může být vzestup nezaměstnanosti. Dávky v nezaměstnanosti pomáhají tyto výkyvy tlumit tím, že lidé nemusí tak drasticky snížit své výdaje. Jurečkovo tvrzení, že současné dávky v nezaměstnanosti jsou v kontextu současné minimální nezaměstnanosti příliš štědré, tedy odporuje smyslu podpory jako stabilizátoru ekonomiky. Navíc vzniká nebezpečí, že až dolehnou na Česko dopady drahých energií a zvýšené šetření lidí, nebude výše dávek v nezaměstnanosti schopna poptávku stabilizovat a zachraňovat pracovní místa. Jurečkovo tvrzení je však také navýsost cynické, protože stát zastoupený Českou národní bankou prostřednictvím vysokých úrokových měr sám podporuje růst nezaměstnanosti zdražováním půjček.

Drahé půjčky snižují výnos z investic, což demotivuje podnikatele investovat, a tak udržovat stávající a vytvářet nová pracovní místa. Stát tedy pomáhá zvyšovat nezaměstnanost svou politikou a ještě lidi, jejichž pracovní pozice „pomohl“ zničit, chce potrestat menšími dávkami v nezaměstnanosti, přičemž navíc svou úrokovou politikou omezuje vznik nových pracovních míst.

ČNB už ekonomický propad předpovídá. Pokles poptávky po zboží a službách se odrazí ve snížení poptávky po práci zaměstnanců a opět povede k omezování růstu mezd, na čemž vydělají zaměstnavatelé.

V této perspektivě vychází najevo, že stát svou restriktivní politikou přispívá k tvorbě nezaměstnanosti a ještě za to oběti asociálně trestá. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé kraje liší v míře nezaměstnanosti, dopady snížení dávek v nezaměstnanosti budou více zatěžovat ty strukturálně znevýhodněné jako např. Ústecký nebo Moravsko-slezský. Tyto kraje představují periferii české ekonomiky a snížením dávek v nezaměstnanosti budou tyto tendence ještě posíleny. Strukturálně znevýhodněné kraje tak budou znevýhodněny ještě o něco více.

Jurečkovy argumenty představují kouřovou clonu. Ta má zakrýt skutečný cíl této politiky, kterým je vychýlit poměr sil na trhu práce. Navrhované opatření znevýhodňuje zaměstnance oproti zaměstnavatelům a odpovídajícím způsobem ovlivní rozdělování příjmů v zemi. Jde o memento, že dělení politiky na levici a pravici dává stále smysl. Navíc snižovat dávky v nezaměstnanosti v době mimořádné inflace představuje zvlášť asociální opatření.

Pokud by vláda chtěla skutečně snížit zadlužení, měla by začít dorovnáním zdanění bohatých, velkých firem a nemovitostí na evropskou úroveň. Chce-li vláda zajistit rychlejší zaplňování volných pracovních míst, měla by více peněz investovat do rekvalifikací nezaměstnaných. Snížením dávky v nezaměstnanosti těžko dosáhnete toho, že bývalý horník získá práci v novém oboru. Naopak hrozí, že místo rekvalifikace bude nucen přijmout práci s nízkou kvalifikací a platem, ve které pak vlivem okolností může být nucen zůstat. Tím však bude ztracen potenciál, který mohl být rozvinut v rámci rekvalifikace a zaměstnání na pracovní pozici s vyšším příjmem.

Jestliže chce pravicová vláda uctívající trh být konzistentní, měla by doporučit zaměstnavatelům hledající nové zaměstnance, aby zvýšili nabízené mzdy a přešli k nim například zaměstnanci konkurence. Vláda tu není od toho, aby pomáhala zaměstnavatelům získávat špatně placené zaměstnance, ale aby zajištovala svou politikou důstojný život obyvatel.