COOLna

Bude to jako v elektronickém bankovnictví: stačí několik kliků a pacient se ocitne ve svém účtu. Zjistí, kolik péče během roku vyčerpal nebo jaké léky mu zdravotníci předepsali. Uvidí, kdo všechno do jeho záznamů nahlížel. Bude smět informace také sám doplňovat, případně přeposílat dalším lékařům. Dokonce i těm, kteří neordinují v Česku.

Takové jsou plány Evropské unie, která chce zdravotní systémy na celém starém kontinentu propojit. Už kvůli tomu buduje obří digitální systém, jenž bude společný pro všechny členské státy.

„Data by se v něm měla teoreticky sdílet už za tři roky,“ přibližuje Patrik Boháček z advokátní kanceláře Dubanska & Co, která se zaměřuje na oblast zdravotnictví a digitálních technologií.

Pacient, jenž bude potřebovat léčbu během svého pobytu v zahraničí, tak podle něj nebude muset nikomu nic vysvětlovat. Jen zdravotníkům z cizí země a nemocnici povolí přístup do své „složky“.

„V jakékoliv zemi si také může vyzvednout svoje pilulky, kód z jeho elektronického receptu totiž bude umět přečíst i lékárna v Norsku, Maďarsku či Portugalsku,“ přibližuje Patrik Boháček. To bude podle něj užitečné hlavně tehdy, když daný lék není k dispozici na pultech českých apatyk.

Jenomže čeští lékaři nejsou na nic z toho připravení. Část z nich se dokonce na digitalizaci ani nechystá. Svědčí o tom data Českého statistického úřadu, podle nichž vede až pětina doktorů svou kartotéku stále jen v listinné podobě.

„Dalších sedmdesát procent má sice i elektronické záznamy, většinou jsou ale neúplné. Vznikají totiž tak, že sestra pravidelně přepíše informace z papírové karty do počítače. Když má náhodou čas,“ uvedl Boháček. Plně elektronizovaná je podle něj jen desetina všech zdravotnických záznamů.

Ještě hůř jsou na tom čeští zdravotníci s elektronickou komunikací. Výsledky laboratorních vyšetření či rentgenové snímky si digitálně posílá jen asi třetina z nich. Podobné množství českých doktorů používá elektronický nástroj, který pomáhá zabránit lékovým interakcím – tedy zjistí, jestli se mezi sebou léky užívané jedním pacientem náhodou neperou.

„Česko se tak řadí v digitalizaci zdravotnictví až na samý chvost Evropy. Zaujímá až dvacátou příčku,“ hodnotí stav českého zdravotnictví také analýza od společnosti KPMG.

Podle viceprezidenta České lékařské komory Zdeňka Mrozka jsou za tím nejméně tři důvody. „Doktoři jsou jednak věkově pokročilí, takže to s počítači zkrátka neumí,“ říká. Třeba průměrný věk praktického lékaře už podle něj přeskočil sedmapadesát let, u pediatrů je skóre ještě horší.

„Problém je také v internetovém pokrytí. O zdravotnictví většinou rozhodují lidé z velkých měst, kteří si absolutně neuvědomují, jaká je situace mimo Prahu. Třeba já mám sice k dispozici celou dobu mobilní data, přesto se na chalupě k internetu nepřipojím. Nejde to,“ připomíná další důvod.

Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka by měl stát doktorům také přispět. „Bylo by hezké, kdyby nám s tím někdo pomohl, a to nejen finančně. U nás se ale vždycky aplikovalo to, že lékař si všechno musí sám zařídit, nakoupit, zaplatit a taky se na všechno sám vyškolit,“ říká Milan Kubek.

Samostatně ordinující lékaře už totiž prý dnes zatěžují neadekvátní náklady a administrativní požadavky. „Například certifikáty, které musíme při přístupu do některých elektronických systémů používat, mají jen omezenou životnost. Musí se stále obnovovat, což nás stojí spoustu času, zlobení a peněz,“ uvádí pro příklad Kubek.

Místo toho by měl stát zřídit jednotný identifikátor. „Současně měl propojit už existující programy a softwary nějakým společným datovým rozhraním,“ dodal.

S tím souhlasí i Patrik Boháček z advokátní kanceláře Dubanska & Co. „To, že systém není propojený a jednotlivé softwary či aplikace spolu neumí komunikovat, znamená dražší provoz,“ řekl. Situace se navíc podle něj komplikuje i tím, že narůstá počet kybernetických útoků na zdravotnická zařízení a lékaři se data bojí přes tyto různě zabezpečené kanály posílat.

„Kdyby tady ale existoval jednotný a bezpečný digitální ekosystém, lékaři by do toho určitě šli. Ušetřilo by jim to totiž starosti a administrativu, měli by najednou daleko více času na samotného pacienta,“ domnívá se.

Pacienti by také podle něj nepodstupovali zbytečná duplicitní vyšetření a ubylo by i chyb, kterých se doktoři kvůli neúplným informacím dopouštějí. „Přesně by totiž věděli, kde ještě se daný člověk léčí, jaké přípravky užívá a na co je alergický,“ vysvětlil.

Podle mluvčího resortu Ondřeje Jakoba chce ministerstvo v první fázi hlavně dotvořit celonárodní systém. Ten se později bude moci propojit s tím celoevropským. „Je pravda, že se pacientům výrazně zjednoduší přístup ke zdravotní dokumentaci, totéž platí i o ošetřujícím lékaři, ať už bude kdekoliv v Evropě,“ uvedl.

Vedení resortu ale podle něj počítá i s využitím pacientských dat ve vědě a výzkumu. „Přísně anonymizované údaje poslouží také k analýzám, prevenci či tvorbě dalších strategií,“ doplnil Ondřej Jakob. Podle Aleše Tichopáda z Fakulty biomedicínského inženýrství při Českém vysokém učení technickém takto využívají data i severské země, které už digitalizované zdravotnictví mají.

„Třeba dánská legislativa je napsaná tak, aby zajišťovala vyváženost mezi ochranou osobních dat pacienta a jejich využitím ve vědě a vývoji, protože i toto využití je ve společenském zájmu,“ řekl.