COOLna

Představa, že si cizí země na území jiných suverénních států nepozorovaně rozjede síť vlastních policejních stanic, by se mohla jevit jako naprosto scestná. Kdyby to ovšem nebyla realita ve více než 50 světových zemí, kde vyrostla více než stovka stanic řízených z Čínské lidové republiky.

Jen v Praze existovaly takové stanice dvě. Nejvíce těchto „neoficiálních“ podniků (11) funguje v Itálii. Zatímco například ve Spojených státech případy vyšetřuje „silně znepokojená“ CIA, takové Maďarsko odmítá, že by se na jeho území dělo cokoli nekalého.

Španělská lidskoprávní organizace Safeguard Defenders nejdřív odhalila více než pět desítek těchto „čínských zahraničních policejních středisek“ po celém světě. V prosinci však přišla s aktualizací – Čínská lidová republika provozuje nejméně 102 policejních středisek v 53 zemích světa.

Podle studie Safeguard Defenders stojí za jejich vznikem policejní složky nejméně ze dvou míst v Číně – z provincie Fu-ťien a okresu Čching-tchien.

„Čínské stanice v zámoří podle mého ohrožují bezpečnost zejména v případě, pokud jste čínským občanem,“ vysvětluje odborník na čínskou zahraniční politiku ve východní Evropě Reid Standish.

„Podle čínských médií mezi úkoly stanic patří ‚přesvědčování‘ osob podezřelých ze spáchání trestních činů, například telefonních podvodů nebo korupce, k návratu do Číny. To může podle Safeguard Defenders zahrnovat také nátlak na rodinné příslušníky žijící v Číně, kterým může být odepřeno vzdělání nebo mohou být odpojeni od dodávek elektřiny a vody,“ vysvětluje analytička Veronika Blablová z Asociace mezinárodních otázek (AMO).

Připomíná osud disidenta Wang Ťing-jüho, který sice našel útočiště v Nizozemí, i tam však čelil čínskému nátlaku. „Jeho případ tedy napovídá, že by mohly tyto stanice vyvíjet nátlak také na osoby, které se nechovají v souladu s představami Komunistické strany Číny.“

Existence čínských stanic na území České republiky ale nepředstavovala problém jen pro Číňany, kteří tady žijí. Veronika Blablová je považuje za porušení mezinárodněprávního systému a snahu obejít oficiální vyjednávání o extradici podezřelých.

Podobně to vidí i Reid Standish.

„Podle mého názoru jsou zde dva hlavní problémy. První je, že se jedná o porušení suverenity země. Obvinění, která předložili Safeguard Defenders, vykreslují obraz Číny, která tak činí bez vědomí hostitelské země (i když ne ve všech případech). Ukazuje to na rostoucí drzost ze strany Pekingu a ochotu překračovat hranice, které možná před 20 lety nebyl ochoten překročit,“ vysvětluje Standish.

„Je to znepokojující také proto, že to poukazuje na rozšiřující se nadnárodní kampaň Číny usilující o umlčení disentu v zahraničí a sledování vlastních občanů, i když se již dávno odstěhovali. Tím se už po celá desetiletí vyznačuje kampaň Pekingu proti Ujgurům a také vůči některým vrstvám diaspory etnických Chanů. Čína chce mít nad svými občany v zahraničí stejnou míru kontroly jako na vlastním území – a toto je jasný příklad jednoho ze způsobů, jak toho dosáhnout,“ dodává.

Čína tyto stanice přitom vykresluje jako místa, která nabízejí pomocnou ruku čínským občanům žijícím v zahraničí, například v řadě administrativních záležitostí, vysvětluje Blablová z AMO.

Nabízí se otázka, k čemu Čína potřebuje speciální stanice, když pro tyto administrativní účely může využívat ambasády a velvyslanectví. A jak je možné, že je tolik zemí překvapených, že takové instituce na jejich území fungují.

„Myslím, že stále neznáme všechny podrobnosti. V některých případech se zdá, že se tak dělo bez vědomí oněch zemí. Čína si pronajala běžné výlohy obchodu nebo kanceláře a v mnoha případech dokonce vyvěsila transparenty a plakety,“ popisuje Standish.

V jiných případech však zjevně šlo o činnost za plného vědomí úřadů. „Například v Maďarsku se v čínských médiích dlouhodobě objevují zmínky o jejich existenci v Budapešti a dokonce o setkání maďarského ministerstva vnitra s některými pracovníky a předávání ocenění.

Podle Reida Standishe se čínská „komunistická strana obává nepokojů a všeho, co by mohlo vést k jejímu pádu. Doma vybudovala stát založený na přesvědčování a nátlaku, který účinně potlačuje nesouhlas, a je obtížné zorganizovat v zemi jakékoliv rozsáhlé politické hnutí.“

V zahraničí je to ale jiné. „Součástí práce těchto stanic je běžná administrativní činnost a předvádění lidí s nevyřízenými zatykači, ale to je mírnější součást širší strategie sledování a udržování těsného kontaktu se svými občany v zahraničí. Poselstvím je: Ať jste kdekoli na světě, najdeme vás. Peking má spoustu dalších nástrojů, tuto strategii naplňuje i z velvyslanectví pomocí zpravodajských služeb a skupin, jako je Jednotná fronta. Všechny jsou však součástí stejné širší strategie,“ vysvětluje Standish.

Jednotná fronta je „magická zbraň Komunistické strany Číny pro kooptaci nestranických sil,“ vysvětluje web projektu Sinopsis. Jde o širokou škálu organizací, jež jsou do tohoto systému zapojeny a mají své cíle v zahraničním působení ČLR

Ačkoli mají některé země tendence existenci stanic na svém území popírat, samotná Čína se jimi netají. Naopak – z mnoha textů v čínských médiích má čtenář dojem, že se jimi přímo pyšní. A to i těmi pražskými. V jejich čele stojí věhlasná předsedkyně Čchen Ťin-mej.