COOLna

Polohování Číny po bok Západu je třeba chápat jako snahu Si Ťin-pchinga dát ruskému vedení jasně najevo, kdo má v alianci obou autoritářských režimů rozhodující slovo a kdo je na kom závislý. Možná by bylo přehnané nazývat Rusko „surovinovou kolonií“ Číny, ale posun v rovnováze sil mezi oběma mocnostmi v důsledku ukrajinské války a reakce Západu na ni by se mohla ukázat jako nejvýznamnější geopolitická změna tohoto desetiletí.

Rusko je závislé na Číně – a ne naopak.

Bez Číny, Indie a dalších odběratelů ruských surovin by Rusko ekonomicky skončilo. Tak daleko ještě nejsme.

Kromě toho, Indie, Indonésie a Jihoafrická republika jsou rozbité demokracie, které se nyní postavily na stranu Západu. Jinými slovy, demokracie, které přesně neodpovídají našim představám o liberálně demokratickém ústavním státě. Přesto se nejedná o autokracie – tamní vládci musí pravidelně čelit hlasování občanů. Dosud se spoléhaly na to, že válka v Evropě se jich jako zemí globálního jihu netýká, a že se tedy nemusí stavět na žádnou stranu. Dramatický nárůst cen potravin však nyní způsobuje problémy zejména jižním zemím. Tamní demokraticky legitimizované vlády se musí obávat, že je občané ve volbách potrestají za to, že nereagovaly odpovídajícím způsobem.

Nutně jsme neviděli solidaritu demokracií, ale spíše mechanismus politické reakce, který spojil demokracie Jihu a Západu – byl to výsledek koordinačního procesu založeného na společném zájmu. Západní vlády by to měly mít na paměti.

Neměly by také zapomínat, že solidarita mezi autoritářskými státy, mezi Čínou a Ruskem, není daleko a že zde velkou roli hrají také ekonomické otázky: Si Ťin-pching si také nemůže dovolit, aby čínská ekonomika v důsledku války upadla do recese. „It’s economy, stupid“, řekl kdysi Bill Clinton. Tato věta stále platí.

Herfried Münkler, politolog