Udělej maličkost pro někoho jiného.
Čím méně máme lásky pro sebe, tím spíše ji dokážeme vykutat pro někoho jiného. Možná toho, kdo je na tom momentálně hůř než my. Nejenže to vyváží naše disbalanční myšlení („Jsem na tom nejhůř ze všech“), ale naučí nás to soucitu k druhým. Přičemž od soucitu k druhým je už krok k soucitu k sobě. Bez spekulování, jestli nám to druhý někdy oplatí, mu pomozme. Udělá to dobře nejen jemu, ale hlavně nám. Pochopíme, že máme moc darovat lásku. Nemocným či opuštěným dětem, osamělým lidem, dezorientovaným jedincům dnešní doby, kteří mají strach, co vlastně bude, a které lze obejmout.
Sdílej svou pozitivní zkušenost s blízkými.
Sdílením se snižují negativní emoce a zvyšují pozitivní. Sdílená starost je totiž poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost.
Dej si pauzu od GTD i GTP
Všichni víme, že v životě nelze dosáhnout úspěchu v žádné oblasti bez GTD a GTP. Tedy bez getting to point – soustředění se na cíl, a getting things done – dokončení toho, na co se soustředíme. Doba nás nutí přemáhat se v tomto směru, ať práci máme, či nemáme. Leč, pokud se dlouhodobě přepínáme, ztrácíme rovnováhu, radost i okolí, které potřebuje také náš čas a lásku. Podléháme stresu, trpíme automatizovaným přesvědčením, že když každý den neuděláme něco produktivního, selháváme. Prosím, zkusme jeden den nechat svůj perfekcionismus odpočívat. Zpomalme a zjistěme, že život je krásný i tak – když nespěcháme a netlačíme se nikde ve frontě. Jen se odevzdejme vesmíru, oceňujme jen to, co je, a zaměřujme se na priority, které jindy zanedbáváme.
Vžij se do cizí kůže.
Láska vzniká z vděčnosti. A vděčnost může mít mnohé podoby. Můžeme být vděční i za problémy, které nemáme – a které vidíme kolem sebe. Je to vděčnost srostlá s empatií. Tu v sobě rozvineme jedině tehdy, začneme-li přemýšlet o něčí situaci, budeme-li se snažit porozumět jeho bolesti a chápat z jeho pohledu, jak by nám bylo v jeho kůži. To všechno vede ke zjištění, že emoce druhých lidí jsou stejně opravdové jako naše. To nám pomůže rozšířit si srdce a otevřít se druhým. Ano, jejich bolesti, ale potažmo i síle, lásce.
Promysli si smysl svého života.
Mnoho lidí tone v minulosti, kterou už nejde oživit, nebo budoucnosti, která se ještě nenarodila. Zapomínají přitom na podstatu života. Na to, co mohou udělat teď. Co je pro jejich život vlastně důležité. Zamysleme se: Co kdyby začalo víc záležet už na dnešku?
Přenech smetanu druhým…
Jsou okamžiky, kdy není nutná žádná reakce. Když druzí navrhují blátivý boj, prostě se nezúčastnit. Jen pozorovat, pamatovat si a nenechat se vtahovat. Objevit sílu, která je v odpuštění. Ego se bude vzpouzet, ale my se naučíme, že síla neznamená negativnějšímu nebo nešťastnějšímu ublížit, ale odpustit.
Poděkuj za to, co mohlo být horší!
Nezapomenu, jak můj dědeček, když jsem ho vezl autem, říkal: „Proč nadáváš na každou červenou na křižovatce, ale za zelenou nikdy nepoděkuješ?“ Ano, vždy hořekujeme, proč to špatné není lepší, aniž si uvědomíme, že to špatné mohlo být ještě horší. I kdyby se ten den nic skvělého nestalo, uvědomme si ale, že přehlížíme mnohé samozřejmosti, za něž se jinde ve světě lidé modlí. Objevme to, za co můžeme být denně vděční, a přitom to ve své ustaranosti ignorujeme.
Potrénuj trpělivost.
Zatroubil na nás někdo na přechodu? Pokynul na nás, že se máme hnout? Potkali jsme nervózu? Hodil nám někdo „myšku“ svým autem na dálnici? Klid. Prodýchejme to a jen si představme, že možná spěchá s dítětem do nemocnice nebo s manželkou do porodnice. Trpělivost uvolňuje přetlak v duši a představivost umožňuje spatřit čistotu v lidech, jejichž špína by nás jinak dovedla k zbytečné frustraci. Povznesme se tento den nad realitu.
Přijď jako první s usmířením.
Může to být malicherná, nebo i vážná hádka. Spolkněme ego. Jedno jediné nedorozumění může vést k vymazání důležité osoby z našeho života jen proto, že se budeme přít, kdo z nás má větší pravdu. Omluvme se, i když necítíme vinu, nebo přijměme i tu omluvu, jež z druhé strany nedorazila. Nepřicházejme ješitně o přítele, rodinnou vazbu nebo pracovní kontakt. Jedno Promiň dokáže obměkčit druhého, a to tím víc, čím spíše si uvědomí, že tím projevujeme svou velikost – a jeho odmítnutí by znamenalo jeho malost.
Prostě řekni NE.
Vím, že to není snadné. Nic, čemu se věnuji, není snadné. Všechno, čemu se věnuji, stojí za to. Skutečně silní lidé žijí jednoduše: nenabírají si víc, než unesou; žijí podle svých hodnot; mají dané meze. A z těchto všech důvodů nemají problém říct NE. Pokud vytuší, že jim něco komplikuje život nebo nepřináší lepší zítřek, nebojí se tomu říct NE. Získávají tak čas a energii říkat ANO na všechno ostatní.
COOLna 
Napsat komentář