COOLna

Na sociálních sítích sdílíte videa s recepty na asijskou kuchyni, ale přiznám se, že mě mnohem víc zaujaly vaše vtipné glosy komentující život Vietnamců v Česku. Čemu se směje vietnamská komunita v Česku?
Často jde o situační vtípky na téma, jak přijede Vietnamec poprvé do Evropy. Můj táta a strejda rádi vyprávějí historky o svých začátcích v Česku. V továrnách je sice na úvodním kurzu naučili, jak fungují záchody, dostali kapesné a colu ve skle, ze které byli nadšení, ale stále tu byla velká jazyková a kulturní bariéra, kterou museli překonat. Z toho pramení komické situace, například když si spletli lepidlo se zubní pastou nebo když museli v masně pomocí pantomimy vysvětlit, jaký kus masa vlastně chtějí. Taky vůbec nechápali zdejší kuchyni, třeba sekanou s hořčicí. Vietnamský jídelníček je bezlepkový, přišlo jim divné, že někdo vezme maso, dá to na plátek šumavy k tomu přidá hořčici, což je strašně zvláštní omáčka, která konzistencí a chutí nepřipomíná vůbec nic, co z Vietnamu známe. A jejich první návštěva hospody taky stála za to.

Jak dopadla?
Objednali si pivo, věděli, že je vyhlášené. Akorát si ve třech poručili hned deset piv najednou, protože jim to takhle přišlo praktické a rychlé. Nechtěli, aby za nimi musel pořád někdo lítat.

Jak se chová ideální vietnamská žena?
Hodně se to odvíjí od hodnot, které komunita upřednostňuje. Velký důraz se klade na rodinu a na povinnosti, žena má rodit děti a pak se o ně starat. Ve Vietnamu se také žena často stěhuje k manželovi a kromě dětí se stará i o jeho rodiče. Je to standard, tak dodnes žijí moji bratranci s rodinami. Vietnamská žena by měla být v první řadě benevolentní, jemná, něžná, nedělat klučičí věci a neodmlouvat rodičům. Ale já byla rebel – a můj brácha taky. Nebavily mě holčičí věci. Sedět a mlčet, když jsem s něčím nesouhlasila, mi nikdy nešlo.

Kdy vám došlo, že chcete, aby se váš vztah s rodiči změnil?
Když jsem si uvědomila, že nemusím čekat na to, až se změní oni. Se změnami můžu začít já, můžu je začít chválit, objímat, ukázat jim zranitelnost. Uvědomila jsem si, že kdyby se mi něco stalo, naši by se mnou loučili, aniž by věděli, kdo opravdu jsem. V cestě za budováním lepšího vztahu mi také hodně pomohl stoicismus.

V čem konkrétně?
Principem stoicismu je zaměřit se hlavně na věci, které člověk může kontrolovat, a netrápit se těmi, které jsou mimo jeho kontrolu. A tak jsem přestala rodičům vyčítat, že jsou, jací jsou. Pochopila jsem, že je jejich rodiče nějak vychovávali a od nich si převzali určité vzorce. Jejich úmysl byl vždy dobrý, a ačkoliv v některých věcech pokulhávali, v mnoha dalších byli skvělí.

Vám je přes třicet, nejste vdaná, nemáte děti. V Praze už to nikdo moc neřeší, v menších městech stále ano a ve vietnamské komunitě bude předpokládám tlak na bezdětné ženy stále velmi silný.
Nebýt vdaná po třicítce je skoro nepřípustné. S tlakem ale zápolí i dost mých českých kamarádek. Nicméně doma rozhodně nečelím žádnému tlaku, i díky tomu, že jsou naši buddhisté, takže mě do vdávání ani rodiny nijak netlačí. Buddhistická filozofie totiž nevnímá manželství jako povinnost, a už vůbec ne záruku šťastného života. Pro mě jsou v této fázi života potřebné ke štěstí jiné věci než rodina.

Chili Ta Thuy