Těžko říct, jestli předchozí generace byla psychicky silnější. Rozhodně byla více stresovaná. Větší pohoda, než je teď, asi nikdy nebyla. Před sto padesáti lety v každé rodině polovina dětí zemřela, než se dožila školního věku. Dnes když zemře dítě, je to celonárodní tragédie. My ale máme tendenci vzpomínat jen na to dobré, takže sice byl komunismus a zavraždili Miladu Horákovou, ale krásně kvetly třešně. Lidské povaze je schopnost adaptace tak vlastní, že si kritéria spokojenosti a nespokojenosti nese pořád s sebou, a myslím, že pocit stresovanosti je stále stejný, byť stresory jsou menší. Máme snadnější život, méně fyzické práce, ale necítíme se s tím spokojení, protože to poměřujeme vůči tomu, co je teď. A zrovna tak se poměřujeme vůči těm, kdo se mají lépe (Německo), ne vůči těm, kdo se mají hůř (Moldávie). Závist je však do určité míry pozitivní, protože vede k vylepšování světa, ale když je jí moc, je destruktivní.
Cyril Höschl, psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví




Napsat komentář