Její myšlení je vskutku dialektické: je to tak, ale taky tak, ale úplně na druhou stranu taky… Na konci to kupodivu dává smysl i nám nefilozofům. Na tom ostatně Matějčkové hodně záleží, a proto tříbí srozumitelnost třeba v článcích pro sobotní Lidové noviny, kde jednou rozebere seriál od HBO, příště zase literární hvězdu Houellebecqa.
„Obecně si myslím, že je důležité, aby filozof vstupoval do veřejného života, zvažoval svůj život a okolí. Často mám ale pocit, že jakmile se někdo z akademické sféry vyjádří na veřejnosti, stává se tím pro ostatní akademiky podezřelým,“ vypráví nám na začátku Matějčková, která se podle svých slov začala filozofii věnovat až docela pozdě – ve třiadvaceti letech. „Máte si namísto toho psát odborné články, které přečtou dva lidi… To může být frustrující, z určitého úhlu je to ale taky dost pohodlné, protože na tyto texty skutečně reaguje jen velmi omezený okruh lidí, který navíc často sdílí vaše předpoklady. V tom případě samozřejmě hrozí, že se disciplína zahrabe sama do sebe. U filozofie jde o obzvlášť velké riziko, protože se neustále pohybujete na hranici mezi banalitou a hloubkou. Pokud se bojíte být banální a schováváte se za nesrozumitelný jazyk, tak to je konec”.
Jestli má ale být cílem filozofa někam se zavřít a jen psát? Podle mě vůbec, naopak! Učení je pro mě naprostý základ. Navíc když to řeknu ošklivě, studenti nám přece jen dávají práci, a tím pádem i smysl. Můžeme sehrát malou roli, že jim předáme nějaké hledisko nebo spíš že je přivedeme ke knihám, které je naučí se dívat na svět jinak…
Vstoupit mezi čtenáře, ovlivnit svou dobu, to mi připadá jako to největší, co v té profesi můžete dokázat. Filozofická knížka, kterou ale čtou lidi, ne dva posuzovatelé v recenzním řízení.
Na začátku je Sókratés. Nic sice nenapsal, ale byl na agoře a mluvil s lidmi. Kant psal publicistické texty, stejně tak Voltaire. Schopenhauer vydával bestsellery, byť ho mnoho filozofů nepovažuje za filozofa. Ale to ani Hegela a Nietzscheho zas mají za nacistu. Samozřejmě: trochu znemožníte, jakmile se stanete populárním, ale bez toho tento typ filozofie není možný.
Od Hegela se nenaučíte moc názorů – ony by se názory mimochodem vůbec ve filozofii neměly přeceňovat. Můžete se naučit, jak přemýšlet. Nebo aspoň nový pohled na svět, v tom jsou velcí filozofové jedineční. Myslím, že moje výuka spočívá ve snaze naučit studenty obracet se k těmto učitelům. Já je myslet nenaučím.
Zvláštní pohled filozofie spočívá v tom, že vás učí distanci. Hegel říkal: Chcete se naučit dobře svůj jazyk? Tak od něj musíte poodstoupit. Učte se řečtinu. Najednou totiž pochopíte strukturu vlastního jazyka. A právě tak to platí i o přemyšlení o současnosti. Jestli chcete odstup, přečtěte si třeba středověkého filozofa Tomáše Akvinského. Díky tomu si uvědomíte nesamozřejmost všeho, co vám přijde jako samozřejmé.
Co konkrétně znamená, že nás Hegel naučí přemýšlet?
Ukazuje například, jak moc je člověk zapuštěný ve svojí době. Že všichni myslíme spolu. Prostředí vás táhne a jste tak dobří, jak dobří jsou ostatní. Proto není náhoda, že se třeba v dějinách objeví naráz více myslitelů. V Aténách. V Římě. Nebo v Německu Hegel, Fichte, Schelling, Nietzsche… A funguje to i naopak, kazíme se spolu.
filosofka Tereza Matějčková
COOLna 
Napsat komentář