COOLna

Někteří jeho kolegové emigrovali do zemí Střední Asie, on ale nechtěl opustit svoji zemi a blízké. Navíc v zahraničí neměl žádné kontakty a bál se, že s omezenými financemi by tam dlouho nevydržel.

A protože dovolené se svojí ženou často trávil na túrách, rozhodl se, že se před odvodem skryje v lesích. Sbalil dva stany, motorovou pilu, sekeru, modem a anténu a k tomu dokoupil solární baterie a kontejner na odpadky, ve kterém skladuje potraviny.

„Mám tam všechny své zásoby: konzervy, instantní nudle, čaj, kafe, cukr. Kontejner je kousek od silnice, kde se dá zaparkovat auto,“ popisuje systém zásobování, který zajišťuje manželka. „Chodím tam jako do obchodu. Za hodinku jsem tam, naberu si do ruksaku, co potřebuji, a jdu zase zpátky,“ říká Kalinin.

Přiznává, že bez pomoci manželky by se neobešel. „Moje žena jistí týl. Bez její podpory bych neudělal ani polovinu toho, co jsem si naplánoval,“ vysekl jí poklonu ve svém kanálu na sociální síti Telegram, kde jeho dobrodružství sleduje bezmála dvacet tisíc uživatelů.

V lese si postavil dva stany. První na slunečném a závětrném místě, kde spí. Druhý, pracovní stan vztyčil asi tři minuty chůze opodál na kopci, kde chytá mobilní signál. Lepší připojení v jeho lesní kanceláři zajišťuje anténa zavěšená na borovici.

Pitnou vodu získává zachytáváním srážek na velkou plastovou plachtu. Vodu pak přefiltruje a převaří. „Myji se příležitostně, používám k tomu vlhčené ubrousky. A záchod? Prostě vezmu lopatku, vykopu jamku a pak to všechno zahrabu. Je to takový super ekozáchod,“ směje se mladý programátor.

Ve druhé polovině října jsou noci už protivně lezavé a v korunách stromů bouří vichr. Kalinin však zatím svůj lesní azyl opustit nehodlá. Původně počítal s tím, že v lese zůstane jen měsíc, vzhledem k posledním zprávám o průběhu mobilizace si ovšem pobyt nejspíš prodlouží. Tuší, že mobilizovaní jsou na tom hůř než on.

„Nikdo se o ně nepostará, všechno vybavení si musejí sehnat sami, všechno si musejí sami koupit. A proč je tam vlastně posílají? Nikdo neví. Někdo mluví o vlastenecké povinnosti, ale já v tom žádné plus nevidím. Nikoho tam nebráníme, naopak, to my jsme agresoři. Je mi z toho smutno,“ říká novodobý Robinson.