COOLna

Mozek funguje velmi selektivně. Kdybychom vnímali všechno, zavařil by se nám. Dříve jsme si všímali hlavně toho, co jsme potřebovali k přežití, dnes toho, co hledáme, co nás z nějakého důvodu zajímá nebo co si nás jakkoliv přitáhne. Druhá hra nám může připomenout, že i to málo, co vnímáme, si každý přebíráme po svém, a to vždy jen v rámci našich mentálních map čili „paradigmat“, podle naší osobnosti a toho, jak fungují naše smysly. Pokud například věříme, že země je kulatá (je to tzv. naše paradigma), potom jakoukoli informaci o tom, že je placatá považujeme za nesmysl a naopak.
Za kulatost/placatost Země si dosaďte jakékoli jiné téma, na které existuje více pohledů.

Pánové Joseph Luft a Harry Ingham popsali před více než půlstoletím model známý pod názvem Johariho okno, který polopaticky ukazuje, že jsou toho mraky, co nevidíme, neslyšíme,… o čem nevíme. Model je zaměřený na sebe-poznání, tj. co (ne)víme o sobě, ale je možné ho vztáhnout i ke skutečnosti vně nás. Podle modelu se to, co víme dá rozdělit do těchto čtyř kategorií:

1) Co o sobě vím já a vědí to o mně i ostatní.
2) Co o sobě vím já, ale ostatní to nevědí.
3) Co o sobě nevím já, ale vědí to o mně ostatní.
4) Co o sobě nevím ani já, ani ostatní.

Co z toho plyne? Potvrzení toho, co jsem se snažil říct výše: Z toho všeho, co se děje okolo nás, víme “velký kulový”.

Platónovo podobenství o jeskyni nejspíš znáte. Chci ho připomenout, neboť je skvělou mataforou toho, co s námi udělá tradiční výchova, která nám předkládá většinové pravdy jako fakta. Podle Platóna tak trávíme život uvěznění v jeskyni, kde skutečností jsou pro nás stíny obrazů promítané na zdi před námi.

Walter Lipmann, jeden z otců zakladatelů propagandy (termín propaganda je válečné označení toho, čemu v dobách míru říkáme PR, čili Public Relations) zavedl termín “vytváření souhlasu” (manufacturing consent) jako jeden z důležitých konceptů pro ovládání mas. Tvrdil, že lidi je možné rozdělit do tří kategorií: na vládnouci elity, pomocníky elit a zmatený dav. Davem je pak podle něho možné hýbat stejně snadno jako figurkami na šachovnici a přimět je k tomu, aby uvěřili prakticky čemukoli. To napsal v roce 1920. Zhruba od té doby se ví, jak důležité je najmout si tu správnou PR agenturu, ty správné poradce, kteří pak dokáží odvyprávět jakýkoli narativ/příběh. Protože zmatený dav sedí přikovaný v jeskyni, cokoli se nám promítne na zeď, vezmeme jako fakt. Souhlas davu lez vytvořit lusknutím prstu. Vrtěti psem jste viděli, ne? Marek Prchal (jeden ze známých pomocníků elit v naší zemi) tenhle film uvádí mezi hlavními vlivy na jeho kariéru jednoho z předních propagandistů Andreje Babiše.

Až musel přišel Doug Pressman, Američan, můj profesor na MBA, kde s námi například procházel světové konflikty a ukazoval nám, co se o nich píše v médiích vs. jaká jsou fakta… v té době především Palestina, Čečensko, Írák nebo bombardování Srbska. „Podívejte se, co o tom píší v Jerusalem Post vs. Jordan Times. Podívejme se do Japan Times, South China Morning Post, Le Monde, ElPaís nebo Pravda. A poslechněme si, jak to komentuje Noam Chomsky,..“, říkával.
Bylo to jako jako vystřižené z Lipmannovy knihy „Veřejné mínění“, kde Lipmann porovnával fakta dění na bojištích 1. světové války s comuniqué (předchůdce tiskových zpráv) francouzské armády. Bylo to jako den a noc.
Tehdy jsem pochopil dvě věci: Zaprvé, že nemám ponětí o tom, co se děje za humny mého domova. Zadruhé, že se mohu maximálně spolehnout na vyprávění druhých – jenomže každý svůj příběh je prakticky vždy řádně “vyretušovaný”.
Myslím, že to byl Doug, kdo mě nakonec z jeskyně vystrkal.

Historie pučů a invazí západních vlád v bývalých koloniích/zemích globálního jihu mě dostala.

Všechen ten zmar, masové vraždění, obrovitánské neštěstí,… mělo zůstat utajeno. Ale lež má krátké nohy, a tak PR „dobrotivého západu pomáhajícímu zbytku světa“ navzdory, jednotlivé zločiny vypluly nebo postupně vyplouvají na povrch. Mimochodem i kvůli tomu “vyplouvání” sedí Julian Assange – z jehož práce profitovala svého času snad všechna světová média, a který rozkryl mimo jiné i ta největší americká a britská zvěrstva v Íráku – sedí ve vězení a v USA mu hrozí absurdních 175 let odnětí svobody.

My dnes žijeme ve skutku vyjímečné době, která nás posadila do prvních lavic VŠ propagandy. Její nový level se začal “plížit” s rozmachem šmírovacího kapitalismu, zrychlilo to za COVIDU a aktuálně to nabralo na turbo-rychlosti během války na Ukrajině. Propaganda je pro moderní válčení klíčová. Proto na to měl Hitler ministra.
Pokud se dnes někdo cítí na červenou piluli, tj. přál by si „vylézt z jeskyně na světlo“, má výjimečnou příležitost. Stačí si jen najít důvěryhodné zdroje informací, dohledat si historické a geopolitické souvislosti, uvědomit si, že zprostředkované informace budou vždy zkreslené filtry a neveřejnými motivy toho, kdo nás „informuje“ a také, že každá (dez)informace má vždy i svůj kontext, neboť nic se neděje na zelené louce, vše je součástí nějakého kontinua.

A k čemu to vlastně celé je? Zkusím to vysvětlit metaforou: Představte si, že máte prázdnou nafukovací matračku. Jenomže vy nevíte, že je to děravá matračka, kterou je třeba zalepit. Četli jste na internetu, že je to zlomené prkno, které je třeba ztlouct dohromady. A tak místo lepící sady vytáhnete kladivo s hřebíky.
Jinými slovy – čím méně chápeme, co se děje, tím více jsou naše reakce úplně „mimo“.
Příkladů, kdy je mainstreamová společnost elitami cíleně matena, je dnes nespočet… Např.: jak vzniká bohatství a jak chudoba, kde se bere extremismus, jaké jsou příčiny krize bydlení, co je to ekonomická globalizace a v čem ovlivňuje životy každého z nás, co jsou to korporace a jaký na nás mají vliv, co je to kapitalismus a co komunismus, jak vlastně fungují nebo aktuálně třeba to, proč Putinovo Rusko napadlo Ukrajinu, proč se tam páchají neuvěřitelná zvěrstva a jak to šílenství ukončit. Mimochodem, faktem je, že války vyvolávají posledních 5 – 12 tisíc let elity, a to nejčastěji právě tak, že „na stěnu jeskyně svého národa promítnou obraz nějaké nepřítele, s kterým je třeba zatočit.“

Je toho hodně, kde tápeme, neboť PR zmiňovaných témat vysílá na stěnu naší jeskyně obrazy, které dokonale zakrývají skutečnost a perfektně nás matou.

Šancí je změnit příběh, který se vypráví. To ale není možné právě bez posílení schopnosti rozlišit skutečnost od propagandy. Je třeba, abychom si vybrali mezi iluzí a dez-iluzí, neboť teprve v dez-iluzi začínáme chápat, co se děje a můžeme začít konat. V iluzi jsme jen zmateným davem, kterým elity hýbou, jak je jim libo.

Tomáš Hajzler