COOLna

Českou republiku zaplavila kampaň na nosičích typu citylight, která kolemjdoucím sděluje „Ty jsi Evropa“ a v angličtině „You are EU“. Zatím jsme zaznamenali tři verze s třemi hesly. 1. Demokracie, diverzita, ochrana klimatu. 2. Jednota, bezpečnost a obnovitelná energie. 3. Stabilita, úcta a zelená transformace.

Ani v rohu elektronických plakátů se nedočteme – jak je zvykem –, kdo kampaň zadal. Nekonala se žádná vysvětlující tisková konference. Existuje ale webová stránka projektu You are EU v angličtině, kde se dozvíme, že to financuje především Evropská komise. Ve vysvětlení se například praví, že „projekt má posílit vztah mládeže k EU a zajistit její participaci na demokratickém životě EU“.

Nevíme zatím, kolik to stálo, zda je kampaň všude v EU stejná a na základě jakých priorit, principů a hodnot a na základě jaké diskuse se vyhodnotil a vybíral mix oněch sloganů. Otázek je bezpočet. Zajímavé by třeba bylo vědět, zda se kampaň vymýšlela už během energetické krize a během války, nebo už před ní. Jestli bylo potřeba utratit peníze, nebo se někomu vynořila před očima právě tato urgentní potřeba propagandy.

Pozoruhodné je, že mezi devíti hesly You are EU se nikde ani jednou nevyskytuje „svoboda“. Troufám si tvrdit, že pro většinu voličů v zemích, kde před rokem 1989 vládla totalita, je zrovna svoboda důležitá. Žili jsme v komunistickém papiňáku a avizovaný návrat ze světa buzerace do Evropy jsme si spojovali s tím, že si můžeme dělat a říkat, co chceme, a též se sdružovat, s kým chceme. Především pro nás byla důležitá svoboda slova, projevu, svoboda politické volby, shromažďování, víry a též svoboda podnikání.

Tohle téma je znovu z více důvodů akutní, třeba je velmi důležité téma svobody projevu na sociálních sítích. V souvislosti s válkou, s covidovou pandemií, s tím, jak jsou samotné sítě algoritmicky nastaveny. Ale řekněme, že klasických liberálů, pro které je svoboda slova a víra v otevřenou, necenzurovanou diskusi nejvyšší hodnotou, je ve středoevropské zemi tak sedm až osm procent (bývalo zvykem, že to odpovídalo politickým ziskům německé FDP, ale i v tomto ohledu je už všechno dost jinak).

Jsou tu ale i jiné svobody. V Česku je třeba velmi populární svoboda cestování a volného pohybu v rámci EU. Schengen a všechny svobody jednotného trhu EU jsou zrovna věci, které mladí lidé velice rádi využívají. Jsou to dokonce věci, které jsou neoddiskutovatelným „výdobytkem“ EU, bez ní bychom nadále ukazovali na hranicích pasy a procházeli nepříjemnou celní kontrolou. Pro mladé lidi je ale tohle automatismus, pokud by se EU chtěla popularizovat, mohla si vybrat třeba tohle.

Někdo by řekl, že svobodu zahrnuje heslo demokracie. Demokraticky (bez ochrany svobod) si ale lze třeba odhlasovat, že všichni lidé s krátkými kalhotami půjdou do koncentráku. Je tu i možnost prezentovat mládeži jakýsi kontrast. V Rusku a v Číně zrovna žádná svoboda není.

S devíti slogany nám hned tři souvisí s ochranou klimatu: máme tu zelenou transformaci, obnovitelné zdroje a ochranu klimatu. Kde a kdy se EU dohodla, že tohle je přesně třikrát více důležitější než všechno ostatní? V souvislosti s právě probíhající klimatickou konferencí v Egyptě bylo možné zaznamenat, že i český premiér Petr Fiala v televizi říkal, že názor ČR je, že pro nás má boj s klimatickou změnou smysl jen tehdy, když to budou brát vážně všichni na celé zeměkouli stejně. To se zdá být rozumné. Ptal se tedy někdo české vlády, jestli souhlasí s touto aktivistickou kampaní na našem území? Nebo se s ní nikdo nebavil?

Leckdo je navíc přesvědčen, že kdyby nebylo zbrklé klimatické politiky a zvýšení závislosti na ruském plynu coby „přechodném zdroji“, Putin by si útok na Ukrajinu nedovolil.

Ostatní priority vytržené z kontextu nedávají smysl. Třeba bezpečnost EU na starosti nemá, o tu se starají národní státy a NATO (pro leckoho naštěstí). Diverzita čeho, koho, v čem a kde? Jde i o diverzitu názorů na způsob boje s klimatickou změnou? Diverzita je zase v rozporu s jednotou. V čem potřebujeme jednotu a proč a v čem zase diverzitu a proč? Úcta – budiž, ale zase: patří sem i úcta k jiným názorům na zelenou transformaci? Stabilita – také nevíme čeho. Podobných cílů a hesel si lze vymyslet na fleku desítky: třeba zaměstnanost, inovace, vzdělání, růst. Proč to tam není? A proč tam vůbec je to, co tam je?

Samozřejmě má EU ve svých základech hodnotový problém. Ústavu EU nemáme a ve smlouvách není nic o hodnotových kořenech: ani slovo o křesťansko-židovské civilizaci, ani slovo o osvícenství, ani slovo o humanismu či o tom dobrém v sociálně demokratické tradici. Pak se ale snadno propadne neomarxistickému nevkusu. Včetně toho „TY“, což připomíná plakáty sovětské propagandy.

Jan Macháček