Trvalý růst se stal kánonem,
nejzbožnějším zákonem.
Vyrábět, vyrábět, vyrábět,
konzumovat, konzumovat, konzumovat,
více a levněji.
Auto a televizi do každé rodiny,
nejlépe dvě a třetí pro psa.
Dokonale uměle vyvolané potřeby.
Nemůžeš zastavit
ani na chvíli.
Tlak a stres
stres a tlak.
Pořád dokola.
Musíš jít,
musíš chtít,
musíš o vše zápasit.
Buď produktivní,
jinak z tebe bude socka!
Hypnotický pochod do nicoty.
Krize elit
i bláhových jelit.
Krize moci,
vládnou cvoci.
Krizi v peněžence
sváděli na Romy,
pak na běžence.
Krizi v tropickém lese
i na burze, každý domů
s nákupem si nese.
Krize denně na talíři,
a hlad po jistotě,
mezi lidmi strach šíří.
Předválečné vize,
v přímém přenosu
vysílá televize.
Krize v samém jádru existence.
Koho zajímají řečí zasvěcence?
Duše ztracené
železo-betonem bloudí,
výlohy obchodů
jejich úspory loudí.
Zrcadlí naši podobu,
navenek
nalajkovaní,
nalakovaní
novou metalízou,
voňaví parfémy,
ukládně
zabaleni
do igelitu!
Bezduché zboží.
Prázdní uvnitř!
Homo hamburgeris!
Homo kobzumensis!
Homo kanibalis!
Žijeme na dluh,
žijeme ve filmu –
Začarovaný kruh.
Trávíme se navzájem…
a vpřed
žene nás nezájem.
Co dýchá,
toho si nevážíme.
Věci milujeme, sebe méně
a druhé – podrážíme.
Pro kolik z nás
zlo není normou
a křivit páteř
tou správnou formou?
I když se neklaníme půlměsíci,
přesto jsme niterní uprchlíci.
Vykořeněni!
Vykořistěni!
Vykostěni!
Zvyklost…
mění…
Mocní umlčovali celé věky,
a my – zachumlaní do černé deky…
Kdo co mohl, to si už vzal.
Tak z čeho žít dál?!
Kolik životů máme ztratit?!
Koho se máme bát?!
Nejen svému svědomí
budeme se zpovídat.
\“Co dělal jsi ty?!\“
generace příští budou se ptát!
Jakub Urbanec
Z pírka bázní
Surreální st(r)av(a)
COOLna 
Napsat komentář