Čína a Německo vytvářely velké externí přebytky průmyslového zboží, Amerika si užívala svoji výjimečnou pozici a tyto přebytky absorbovala, Rusko bylo spolehlivý dodavatel ropy a plynu (nebo jsme si to alespoň všichni mysleli).
Možná to nebylo úplně stabilní aranžmá, ale všichni jsme si užili dlouhého období pseudostability, od 90. let až do pandemie. Jenže brexit, pandemie a válka na Ukrajině tento model rozbily. Zajímavé je, že se to týká každého.
V Británii je rozbití modelu nejmarkantnější. Takhle to dopadá, když hlasujete pro brexit, ale proti ekonomickému modelu, který by mohl odchodu z Evropské unie jakkoli využít. Německý model sestával z omezování růstu mezd, levných energií z Ruska, technické specializace a začlenění se do globálních zásobovacích řetězců.
Ať skončí válka na Ukrajině jakkoli, nový ekonomický model bude potřebovat i Rusko, protože stejné objemy energií, jako vyváželo do Evropy před válkou, už vyvážet nikdy nebude. Čína zjišťuje, že stejné objemy dolarových a eurových rezerv ji činí politicky závislou na Spojených státech a EU. A jak si všiml Vladimír Putin poté, co napochodoval na Ukrajinu, i devizové rezervy v cizí měně mohou být předmětem sankcí.
Spojené státy potřebují nový model také. Přemrštěná privilegia spojená se světovou rezervní měnou časem zmizí právě proto, že Američané ukázali, že dolarové rezervy zahraničních centrálních bank mohou být sankcionovanou komoditou. To je cena, která bude zaplacena v budoucnosti.
Amerika se bude muset stát méně závislou na zbytku světa v dovozech, bude muset více vyrábět doma. USA patrně rozšíří sdružení volného obchodu NAFTA o další státy ve Střední a Jižní Americe a vytvoří plně integrovaný trh podobný EU. Doba, kdy USA fungovaly jako pohlcovač globálních ekonomických šoků, končí.
Takže každý potřebuje nový ekonomický model. Jenže to nejdůležitější už není makroekonomie, ale specializace jednotlivých zemí. Němci kupovali plyn a další komodity a vyváželi stroje. Británie byla hlavní branou angličtiny na jednotný trh EU. Číňané nastolili doma finanční represi, aby mohli financovat investiční boom.
Nepochybně bude kladen větší důraz na bezpečnost zásobovacích řetězců. Nechceme už být závislí jeden na druhém. Čína již deklarovala, že všechny kritické zásobovací řetězce musí být národní. Evropa bude bezpečnost dodávek hlídat pro EU i pro další nejbližší obchodní partnery. USA se soustředí na všechny Ameriky. Neblíží se deglobalizace, ale spíše éra obchodních bloků.
Německo je obzvláště zajímavé. Kancléř Olaf Scholz má v plánu nahradit partnerství s Ruskem strategickou aliancí s Čínou. Podle Munchaua se to však nepovede – nechtějí to USA, které jsou garantem německé bezpečnosti, a není to po chuti ani leckomu v Evropě.
Místo na starý model by se Scholz měl soustředit na ten nový. Německo má potenciál: má nejlepší inženýry a vévodí farmaceutickému výzkumu. Podíl výroby na HDP se sníží, mnoho firem zkrachuje. Poptávka po spalovacích motorech opadne. Komponentů do elektroaut je třeba méně. Vysoce přesné strojírenství ale bude v Německu dále fungovat. Není náhoda, že Ukrajinci tolik touží zrovna po německých tancích.
Změnit ekonomický model je vždy těžké. Rusku se to za Borise Jelcina nepovedlo. Skončilo to vládou kleptokracie a koncem demokracie. Německu a Japonsku se to po válce povedlo, ale musela tomu předcházet katastrofa.
Munchau předvídá, že Americe se bude dařit lépe než ostatním, Británie se vrátí na jednotný trh EU a Rusko se stane satelitem Číny. Otevřenou kapitolou zůstává Německo a Čína. Přitom budoucnost eurasijského kontinentu závisí na tom, jak se právě tyto dvě země budou adaptovat na novou situaci.
Jan Macháček
COOLna 
Napsat komentář