Státy globálního Západu plně participují na sankcích proti Rusku. A jsou to státy, u kterých Washington doufá, že povedou s Amerikou novou studenou válku proti Číně. Nejostřejší hrana výzev z Pekingu a Moskvy je vojenská a teritoriální s tím, že Ukrajina a Tchaj-wan jsou frontové linie.
Ale globální Západ je vystaven i ekonomickému tlaku, ať už jde o přerušené dodávky ruských energií do Evropy, nebo obchodní sankce vůči zemím, které Čínu pozlobí, jako je třeba Litva nebo Jižní Korea. Globální Západ se ale také obává, že Čína bude kontrolovat technologie budoucnosti a vytvoří „hrozivou dozorovou autokracii“ s celosvětovým dosahem.
Přibývá náznaků, že globální Západ více spolupracuje. Na summit NATO byly poprvé přizvány Jižní Korea, Austrálie, Japonsko a Nový Zéland. Strategický dokument NATO poprvé zmiňuje Čínu jako hrozbu a evropské námořnictvo se více ukazuje v indopacifické oblasti. Vytvoření paktu AUKUS mezi Austrálií, Británií a USA je další signál.
Pokud jde o ekonomické státnictví, tak hlavní organizační jednotkou je skupina ekonomicky nejvyspělejších zemí G7. Po globální finanční krizi roku 2008 se mluvilo o tom, že skupina G7 bude nefunkční a z piedestalu ji odsune skupina G20, kde jsou také Rusko a Čína a země globálního jihu. Nyní, s návratem geopolitiky a rivality, je G7 zpět v plné síle. Jake Sullivan, americký poradce pro národní bezpečnost, skupinu nazval „řídící výbor svobodného světa“.
Mluví se o potřebě snížit závislost na Číně a nutnosti vybudovat zásobovací řetězce a obchodní vztahy mezi spřátelenými demokratickými státy. Americká ministryně financí Janet Yellenová tomu říká „friendshoring“.
G7 také vytvořila vlastní fond ve výši 600 miliard dolarů, který má investovat do globální infrastruktury. Přichází ale o dekádu pozdě. Čína už do projektu Pás a stezka investovala čtyři biliony dolarů.
Je tu ale potíž. Země Západu argumentují tím, že prezentují globální a univerzální hodnoty a světový liberální pořádek. Čína a Rusko ale tvrdí, že Západu jde o nový imperialismus a bílou nadřazenost. A průzkumy veřejného mínění naznačují, že publikum na globálním Jihu tomu docela věří.
I v rámci globálního Západu se možná leckdo celé věci odcizí. Nové americké restrikce na technologický export zkomplikují byznys pro technologické firmy v Jižní Koreji, Japonsku a Evropě. A německý kancléř Olaf Scholz potvrdil svou jasnou oddanost globalizaci, což myslel i jako výtku vůči Americe.
Amerika bude muset ještě přesvědčit své partnery, že nejtemnější obavy z Číny jsou opravdu na místě. Scénky z čínského komunistického sjezdu americké argumentaci pomohou.
Člověk by řekl, že nejdůležitějí argument tu chybí. Podstata totiž nevězí v obchodu a materii, ale v hodnotách. Otázka je, zda má „globální Západ“ jasno v tom, jaké hodnoty představuje: kdyby měl Západ jako hlavní hodnotu svobodu ve všech jejích aspektech (svoboda projevu, vlastnictví, podnikání), demokratické střídání vlád a svobodu podnikání, tak je to vcelku jasné. Zařadit sem lze i ochranu lidských práv.
Potíž je v tom, že dnešní „globální Západ“ chce do celého světa vyvážet i jiné hodnoty, které považuje za univerzální: genderová témata, práva LGBTQI+, otevřenost migraci a jediné správné recepty na boj s klimatickou změnou. O tenhle pokrokářský balast leckdo na globálním Jihu opravdu nemá zájem. A Západ by v těchto věcech měl maximálně vést dialog a ne někoho nadřazeně poučovat.
Nehledě na to, že nejcennější svobodu, tedy svobodu projevu, sami na „globálním Západě“ začínáme ztrácet a potlačovat ve jménu jediného správného názoru.
COOLna 
Napsat komentář