COOLna

Takže se dostávám do těžkého kalibru. Babička. To je takový evergreen, který určuje, jestli to s vámi jako se čtenářem stojí za něco nebo za nic. Já stojím \“za nic\“ a fakt se za to nestydim. Babču jsem nečetla a necítím se ochuzena. Jaký je rozdíl mezi zámkem a podzámčím jsem se nejlépe naučila zde na DK. Když v komentáři najdu slova: \“To byla stará blbost a vůbec mě to nebavilo. Všichni se chovali divně, mluvili divně a celkově to bylo celý divný.\“ Já se kvůli tomu nečertím. Naopak mi vadí něco jiného. Když někdo vezme tento komentář a rozebere, proč je hned onen čtenář hloupý, protože to je klasika a tu musí mít v lásce každý a pokud ne, alespoň načtenou, a rozhodně nepsat podobné nesmysly, protože ona kniha není špatná, jenom ji ten čtenář nepochopil, ale to je jasné, z jeho projevu přece…

V ten okamžik mi jako člověk přijde lepší ten, kdo napsal, že se mu nelíbilo. Jít proti proudu elity je zde těžké, takže má uživatel můj obdiv za statečnost. Rozhodně není lepší ten, kdo jinému bere názor, protože on to četl a byl z toho celý hin.

Takže…

Je lepší člověk, který čte, než ten, který nečte?

Je lepší ten, kdo čte schválenou \“zážitkovou literaturu\“ určenou někým neznámým na internetu v diskusi?

A vážně je možné, aby vznikl paradox, kdy člověk sice čte, ale i tak voře gramatiku, stylistiku a slovosled? Byl by v suchu, pokud by četl tyhle \“lepší knihy\“, než to co baví jeho?

V prvním mám jasno. Každý dělá, co ho baví. Někdo čte, někdo leze po skalách, někdo chodí do hospody. Někdo na nějaký čtení po dvanáctce u pásu nemá náladu. A někdo si prostě myslí, že knihy ble a necítí se ničím ochuzen. V mých očích není míň, je to jeho rozhodnutí.

S tím druhým mám velký problém a možná proto tohle píšu. Čtení kultivuje a vzdělává. Které? Určuje kdo?

Můj svět nestojí a nepadá na správném napsání mě a mně. Nejsem nenávistivá k lidem, kteří vám/Vám neřeší. Proti tykaní nemám averzi ani s cizím člověkem, když se mnou mluví slušně. To je asi ono. Slušnost. Protože tu postrádám od lidí, kteří mě poučují.