COOLna

Největším vývozcem plastových odpadků je Evropa: každoročně jich vyveze 3,9 milionu tun. Část odpadu se naloží na lodě, kterými putuje do asijských zemí a Turecka. Největší podíl je však exportován do sousedních států.

A Česká republika není výjimkou. Data společnosti Our World in Data ukazují, že v loňském roce se do Česka dovezlo přes 166 tisíc tun plastových odpadků. 80 tisíc tun tohoto odpadu bylo naopak vyvezeno. Dovoz odpadu je navíc na vzestupu, jeho vývoz naopak klesá.

Podle Miriam Loužecké, zástupkyně tiskového mluvčího České inspekce životního prostředí, jsou důvodem peníze. „Obecně lze konstatovat, že motivace je čistě ekonomická, kdy cena za zpracování – tedy odstranění – odpadu je vyšší v zemi odeslání než v zemi příjmu,“ říká Loužecká.

V datech o dovozu a vývozu plastového odpadu do Česka je patrná výrazná změna v roce 2017. V tomto roce totiž měla i na odpadky v Česku významný vliv Čína. V roce 2017 čínská vláda zakázala dovoz téměř všech typů plastů, přestože do roku 2016 země importovala více než polovinu veškerých světových odpadků. V roce 2018 se počet dovezených plastů do Číny propadl na jedno procento.

Čínská vláda tak rozhodla kvůli obavám ze znečišťování vodních zdrojů. Zákaz se netýkal jenom plastů, ale i oblečení, papíru a dalších 21 odlišných typů odpadu. Toto omezení ovlivnilo celý svět – od roku 2017 se vývoz plastových odpadků propadl na méně než polovinu.

Evropa najednou své odpadky neměla kam vyvážet. „V oblasti například nerecyklovatelných, tedy směsných plastů se země EU snaží najít nové vývozní destinace po zákazu či zpřísnění podmínek vývozu zejména do asijských zemí, jelikož pro tyto odpady fakticky nejsou zpracovatelské kapacity,“ uvedla Loužecká.

Jak dodala, riziko dovozu do Česka není třeba v procesu spalování odpadů – dováží se odpady zejména pro cementárny, které mají povolení pro jejich spoluspalování a musí dodržovat environmentální limity pro spalování odpadů –, ale v tom, že Česká republika nemá dostatek kapacit pro využití např. plastových výmětů a tyto odpady musí nadále skládkovat.

„Je potřeba zdůraznit, že přeshraniční přeprava odpadů určených k odstranění, například spálením nebo uložením na skládku, je přímo ze zákona zakázána. Odpady se tedy dovážejí jen pro další využití, tedy recyklaci včetně energetického využití jako palivo,“ říká Charvát.

Zpracování odpadů v Česku může být pro okolní státy výhodné kvůli nižší kupní síle, a je proto levnější než v zemi vývozu. „Vývozci jsou díky ekonomické síle a poplatkové politice v zemi vývozu schopni i takzvaně přeplatit české odpady u koncových zařízení k využití odpadů v ČR,“ upozorňuje Loužecká.

Vývoz odpadu může mít v zemích, kam se dováží, negativní ekologický vliv. V chudších asijských státech jsou běžné velké skládky, na kterých odpadky nejsou dostatečně zabezpečeny, takže kontaminují půdu či okolní vodu. Z té se pak mohou dále dostat do oceánů.

Podle společnosti Our World in Data (OWID) více než 80 procent všech plastů, které se do moří a oceánů z půdy dostanou, pochází právě z asijských řek. Z evropských řek a toků Severní Ameriky se dostane do oceánů pouze pět procent plastů, které se v nich nacházejí.

Svůj podíl na znečišťování asijských řek ale částečně mají i země, jež velké množství plastového odpadu na kontinent vyvážejí.

Podle britského deníku The Guardian však země globálního jihu (alias rozvojové země) nezvládají správně zpracovávat ani své vyprodukované plasty. Dovoz odpadu ze zahraničí tak situaci nepomáhá.

Na počet obyvatel v Evropě vyveze nejvíce odpadků Slovinsko (62,6 tuny na obyvatele za rok) a Nizozemsko (36,5 tuny). Tyto země ale zároveň nejvíce plastového odpadu dovážejí. Jedná se tedy o takzvané reexportní země, které jsou pro odpad jen tranzitní zemí, z níž putuje dál. I proto je velmi těžké určit, odkud vyvezené odpadky původně pochází.