COOLna

….dědictví času a kultury…


koncept lásky

Kdybyste se v rámci předmanželské přípravy setkal s párem, o kterém byste si myslel, že by se neměli brát, řekl byste jim to?
Do takové situace bych se nedostal. Já takto nepřemýšlím. Nejsem Bůh, soudce, hodnotitel. Nemám na to právo. Není mé poslání si myslet a soudit. Co já o nich vím? Můžu o ně mít strach, můžu být překvapený, jak to spolu zvládají. Ale protože jsem hlubinný terapeut, vím, že přes všechny konflikty tam je něco silnějšího, co je drží pohromadě. Myslím, že by to bylo dokonce moje nějaké selhání, kdybych jim začal říkat: „Vy k sobě nešiknete.“ Někomu to připadá nepochopitelné, namítá: „Vy do toho přece vidíte.“ Ale já jen vidím, že tam je bolavo a těžko. Devadesát procent lidí by v této situaci uteklo. Ale pro deset procent lidí to může být v pořádku, protože jejich koncept lásky je třeba to, že láska má prostě bolet. A mně nenáleží jim říkat, jaký má být koncept lásky. Neříkám, co je dobře a co je špatně. To není moje role. Já jsem tam pro ně, jejich vztahovost, já jsem tam pro hledání a porozumění, pro zpřítomnění a zvědomění, ne proto, abych lidi dával násilně a manipulativně dohromady, nebo je naopak od sebe odháněl.
V partnerském vztahu tedy neexistuje žádná objektivní pravda?
Hodně lidí ji ode mě očekává. Ptají se: „Máme šanci? Má náš vztah ještě smysl?“ Ale v partnerském vztahu se setkávají dva subjektivní světy, které jsou si na začátku velmi blízké. Do toho se zamíchá nějaká alchymie, idealizace, projekce, identifikace… To vše nám pomůže nevidět, v čem je partner odlišný. Potom po měsících či letech jsme najednou překvapení. Ale stále jsou to dva subjektivní světy. A jak postupně jdeme životem, spousta věcí se mění. Vyjevují se bolesti, nezpracované konflikty, křivdy, násilná přizpůsobení, obětování, překračování hranic – to všechno tam kvasí. A jak potom po někom chtít, aby objektivně viděl, jestli my ano, nebo ne? Pro mě tam není žádná objektivita. Pokud terapeut řekne, vy dva se k sobě nehodíte, nepochopil, oč jde v partnerském vztahu. Cílem není lidem říct, vy se k sobě (ne)hodíte. Tím jim neřeknete nic o jejich vztahovosti, nenecháte je poznat sama sebe. Párová terapie nabízí ohromnou příležitost poznat, proč se takhle cítím vedle svého partnera.
psycholog Pavel Rataj


krematorium