COOLna

\“MILUJEŠ MĚ?\“ zeptala se. To jsem byl ještě kluk.

Horečně jsem přikývl, protože jsem neměl ponětí, co to je milovat.

Myslel jsem, že to je \“líbíš se mi\“, \“chci Tě\“, \“jsem do Tebe zamilovaný\“.

Když jsem od ní později odcházel (protože \“se mi už nelíbila\“, \“už jsem ji nechtěl\“, \“už jsem do ní nebyl zamilovaný\“), pochopila, že nemá smysl se ptát. Že to, zda člověka miluji nebo ne, je patrné ne z mých slov, ale z mých činů. Že vůbec nemusím říkat \“Miluji Tě\“, protože to dostatečně ukazuje to, jak s člověkem zacházím. Že když cítím chtíč, není to hlas srdce, ale ega. Protože ego znamená chtít, zatímco srdce znamená potřebovat. Ego žádá kvantitu (co nejvíce klínů vytloukaných jiným klínem), zatímco srdce žádá kvalitu – klidně jednoho jediného člověka na celý život. Který ale miluje mě. Tedy který ví, co to znamená skutečně milovat.

Mnoho lidí si mylně myslí, že milují tehdy, když něco hezkého cítí, nebo když něco hezkého říkají. Ale skutečná láska se pozná v období nehezkém. Tam se oddělují krátkodobí běžci od dlouhodobých.

Ukážu Vám, jak to na člověku poznáte třeba už při seznámení.

Ukážu Vám znamení, která nejdou skrýt.

Zatímco \“Miluji Tě\“ dokáže říct kdokoli. I ten, kdo obvykle zapomíná dodat: \“Promiň, platí to jen na chvíli.\“

Pamatujte, že slova neznamenají nic, dokud jim skutečné činy člověka nedají obsah.