Četnost zájmen v první osobě koreluje s výsledky klinických testů závažnosti deprese. Navíc pacienti s depresí užívají víc negativních a méně pozitivních slov, víc nadávají a píší celkově emotivněji, což lze měřit třeba množstvím vykřičníků. Další lingvistické indexy ale tak samozřejmé nejsou: depresi lze odvodit třeba z indexů srovnávajících výskyt sloves a podstatných jmen. A také z vyšší četnosti slov odkazující k absolutní míře věcí: „všechno“, nebo „nic“, „nikdo“, nebo „všichni“ – výrazy, které vylučují výjimky.
Zvýšený výskyt „absolutistických“ výrazů předpovídají kognitivní modely deprese, které podstatu onemocnění vidí v zevšeobecňování všeho špatného. A „absolutistické“ výrazy skutečně afektivní poruchy doprovázejí.
Člověk pod návalem problémů myslí hlavně na sebe, pročež o sobě také mluví. Jenže skutečný vztah může být složitější – a jazyková specifika mohou reflektovat obecnější lidské vlastnosti, které k depresi vedou.
Lidé, kteří užívají osobní zájmena v jednotném čísle, mají paradoxně vyšší potřebu pospolitosti. Častější odkazování k sobě samotnému vychází z jejich zvýšené potřeby lidského kontaktu a má vyvolat „submisivně-přátelský“ zájem ostatních. V takovém snažení ale (statisticky!) selhává – z čehož pak pramení stres a souvislost s depresemi.
V mozku depresivita souvisí se zvýšenou činností čelních oblastí v pravé hemisféře, které se relativně víc aktivují při emočním uvažování, oproti stejným oblastem hemisféry levé, jejichž relativní aktivita statisticky souvisí spíš s racionálními úvahami. Aktivita mozku se přitom přirozeně zrcadlí i v produktech myšlení, včetně psaného projevu. Autoři tak předpokládali, že se sklony k sebedestrukci projeví snížením kvality textu, například omezením slovní zásoby a zjednodušením syntaxe, které spojujeme spíš s levou hemisférou.
Na základě psaných textů a výsledků testu osobnosti u šedesáti účastníků pak autoři hledali souvislosti mezi vlastnostmi textů a osobnostními charakteristikami, které se sebedestrukcí souvisejí – impulzivní agresivitou, depresivitou a nevyrovnaností. Výsledky ukázaly, že sebepoškozování skutečně lze relativně úspěšně předvídat – na základě méně složité slovní zásoby textů, menšího množství předložek a většího zastoupení zájmen, zejména osobních. Oproti předpokladům model sebepoškozování spojoval i s delšími větami a s vyšší koncentrací spojek.
Dodejme, že slabé a komplikované statistické vztahy, z nichž vědci vycházejí, neznamenají, že bychom sebepoškozování museli vysvětlovat poměrem činnosti pravé a levé hemisféry. Výsledky analýzy lze snadno vykládat i bez pomoci asymetrie hemisfér, snížením pozornosti, zhoršením paměti a kognitivního výkonu v důsledku vyšší depresivity. Vztahy osobnostních charakteristik se slovy a větami nicméně studie skutečně našla, byť bude nutné ověřit na nezávislých datech, jsou-li skutečné.
Vojtěch Pišl
COOLna 
Napsat komentář