COOLna

Je spousta jednoduchých článků, které říkají, co bychom měli dělat, aby vztah byl spokojený a šťastný. Ale to je pouze jakýsi koncept, jak to má být, není tam nic o tom, co potřebuji já a proč to tak potřebuji a jak si o to říkám, jak to vyjednávám anebo proč to potřebuji, ale nevyjednávám si to. Tím jsme daleko od vnitřní všímavosti, napojení na sebe samého, a také od všímavosti k partnerovi. Základem kvalitního vztahu je zastavit se a zadívat se do vlastního partnera. Poslouchat, kde se právě nachází a co potřebuje. Takže potřebují vztahy, aby se v nich mluvilo? Partnerská komunikace se dnes strašně přeceňuje. Komunikace je jen nástroj. Mnohem důležitější je třeba sebereflexe, sebeuvědomění, kontakt se sebou, schopnost zacházet s odlišností, s negativními emocemi, se zklamáním, strachem, frustracemi, odvahou dovolit si být zranitelný… Pokud toto nemám, nemá příliš cenu se zabývat komunikací.

Pořád se říká, hlavně spolu komunikujte. Ale důležitější je naslouchat. Když se naučíme naslouchat, ovládneme základní složku komunikace. Pokud neumíme naslouchat, můžeme komunikovat, jak chceme, ale je to průšvih. Můj svět je můj svět, ale není to my. Ten druhý má svůj svět, svá očekávání a prožitky. Pokud se nenaučíme mezi těmito světy pendlovat, každá komunikace skončí konfliktem, nepochopením, prázdnotou, pocitem ohrožení nebo pocitem, že ten druhý mi něco vyčítá. Pokud se nenaučím unést těžké emoce, nemůžu unést ani to, že můj partner mluví o svých zklamáních, a vezmu to jako výčitku. Mluvení je nástroj, ale pod ním potřebujeme mít základní kameny: práci s emocemi a práci se vzájemnou odlišností.