Slyšela jsi to už milionkrát. Levi\’s 501, béžový trenčkot od Burberry, kašmírový svetr, bílé tričko, Noé od Louis Vuitton a balerínky. Perfektní šatník, který nepotřebuje nic přidat, ubrat ani vyžehlit. Slow fashion na 100 %.
Nerozumím, jak se mohou tyhle obchody uživit, když kabát za dvacet tisíc není rozhodně spontánní rozhodnutí, vydechla Tereza při posledním výletě do Karlína.
Tak si přece na ten kabát našetříš, posílá mi vzkaz slow fashion blogosféra. Cost per wear se potom daleko vyplatí.
Ale ve světě, kde si náhlý výdaj 10 000 Kč nemůže dovolit čtvrtina českých domácností a v exekuci je 10 % obyvatel, si na něj mnoho lidí našetří jen těžko.
Za horami single-use plastic nestojí brčka z letenských kaváren, ale třeba šampóny na jedno použití v jihovýchodní Asii. Proč si nekoupí celou lahvičku?, ptám se v kině během Jednoho světa. Protože mají peníze jen na tu jednorázovou sachetku, odpovídám sama sobě.
Evropský průměr příjmové chudoby je přes 20 %. “V příjmové chudobě se člověk ocitne, pokud nemá ani 60 procent mediánu příjmu. Tato částka činila loni pro jednotlivce 11 963 korun a pro oba rodiče s dvěma dětmi do 13 let loni částka činila 25 122 korun,” píší Hospodářky o denní realitě mnoha lidí. Pro ně je i Zara opravdu drahý luxus a Primark, Sapa nebo sekáč není volba, ale nutnost.
V Americe poznáš bohaté lidi podle toho, že jsou hubení. Jako jediní si mohou dovolit kvalitní jídlo, vyprávěl mi John během pobytu v NY minulý rok.
Pavlína Louženská
COOLna 
Napsat komentář