COOLna

Ačkoliv se například Shell zavázal budovat zdroje zelené energie a podporuje finančně ekologické iniciativy, realita ty, kteří se environmentálními záležitostmi zabývají, příliš nepotěší. Během kongresového slyšení totiž byly zveřejněny interní dokumenty, které jasně ukazují, že výše zmínění ropní giganti něco jiného říkali na veřejnosti a něco jiného doopravdy dělali.

Shell na veřejnosti prohlašoval, že chce být uhlíkově neutrální do roku 2050. Interní komunikace z roku 2020 ale nabádá zaměstnance, aby navenek „nenaznačovali, že uhlíková neutralita je cíl Shellu“ a že Shell „nemá žádné bezprostřední plány“ na uhlíkovou neutralitu v příštích deseti až dvaceti letech. „Nevzbuzujte dojem, že je Shell ochoten snížit emise oxidu uhličitého na úroveň, která nedává byznysový smysl,“ říkají taktéž doporučení.

Ze svých závazků ustupovaly i Exxon a Chevron. Obě obří společnosti se sice veřejně prohlásily, že jsou v souladu s cíli Pařížské klimatické dohody z roku 2015, nejužší vedení Exxonu se ovšem naopak snažilo ze své komunikace odstranit fráze, který by dohodu podporovaly, a to z obav, že by „uspokojování“ dohody mohlo znamenat závazek.

„Je třeba odstranit formulaci, která potenciálně zavazuje k posílení strategie, řízení rizik a výkonnostních ukazatelů a cílů souvisejících s klimatem,“ napsal manažer odpovědný za politiku ExxonMobile v jednom z interních e-mailů. Společnost zároveň zkoumá (a velmi ráda propaguje) svou práci na biopalivech z mořských řas – další dokumenty však naznačily, že řešení v potřebné škále bude dostupné až v rámci několika dekád.

Richard Wiles, prezident Centra pro integritu klimatu uvedl: „Nové dokumenty jsou důkazem toho, že ropní giganti stále lžou o svých závazcích týkajících se pomoci řešit klimatickou krizi a že by jim politici neměli věřit.“

Není poprvé, co byli ropní giganti obviněni z takzvaného greenwashingu, tedy falešného zeleného PR. Že ExxonMobil, Chevron, Shell a BP více mluví, než konají, odhalila i kupříkladu studie. Výzkumníci porovnali jejich veřejné výstupy a zjistili, že se v nich za poslední roky výrazně zvýšily zmínky o „klimatu“, „změně“ nebo „nízkouhlíkových řešeních“.

Slova se však ukázala být v ostrém kontrastu s reálnými činy, které naznačují finanční závěrky zmíněné čtyřky. Jejich byznys stále stojí a padá na fosilních palivech a „nevýznamných útratách za čistou energii“. V některých konkrétních případech je onen kontrast až do očí bijící. BF i Shell se například zavázaly, že sníží investice do oblasti těžby další ropy, ale oba giganti naopak zvýšili množství oblastí, kde hledají nová naleziště.

Žádná ze čtyř firem nezveřejňuje, kolik přesně dává do zelených investic a obnovitelných zdrojů, ale nezávislé audity neslibují nic pěkného. Například Carbon Disclosure Project ukazuje na investice z ročních kapitálových výdajů v rozmezí od 0,2 procenta u ExxonMobil až po 2,3 procenta v případě BP.

Jiná analýza Mezinárodní energetické agentury (IEA) uvádí, že investice ropných a plynárenských společností do čisté energie činily v roce 2020 přibližně jedno procento kapitálových výdajů.

Politici a vládní autority se nicméně začínají k tématu vyjadřovat čím dál tím víc. Loni už kupříkladu okresní soud v Haagu nařídil Shellu, aby do roku 2030 snížil emise oxidu uhličitého o 45 procent. Jak toho ale dosáhne, není jasné.