Hejdánek píše, že dialog je místem, kam pravda ráda přichází. Čím je pro něho pravda?
Pravda je pro Hejdánka ústředním pojmem jeho života a myšlení. Pravda u něho není nikdy tím, co je v textu, promluvě či vyhlášení obsaženo. Je tím, co poskytuje světlo a povolává naši odpovědnost, v níž máme formulovat texty, prohlášení a postoje. Což je podstatný rozdíl od běžného pojetí pravdy, v němž je pravda chápána jako souhlas výpovědi se skutečností.
Když je výpověď správná – pravdivá –, souhlasí se skutečností. Toto pojetí je však velmi chudé a úzké vůči pojetí, jak ho chápal Rádl, Hejdánek a jak ji chápu já. V tomto pojetí je pravda tím, co vyzývá. Je tedy spíše v oblasti výzev, nikoli konstatování. Výroky, které učiníme, mohou být ve světle pravdy vyřčeny, ale nesplývají s ní.
Podle Hejdánka je dialog řecký vynález související s pravdou. A jde tak daleko, že dle něho Evropa stojí a padá s dialogem o pravdě. Nakolik to stále platí?
Když se to řekne takto, nemá to tu přesvědčivou sílu. Ale když se řekne, že všechna naše rozhodování se mají dít ve světle a v odpovědnosti vůči pravdě, která je nekonečná, pak už je to jiné. To znamená, že pravda je duchovní mocí nad námi, politiky, obyčejnými lidmi, vzdělanci i méně vzdělanými. Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. To je Ježíšův výrok.
Pravda má osvobozující moc, ale v tom současně zavazuje a vyzývá k odpovědnosti za naše poznání a jednání. Pravda je duchovní moc, která neustále vyzývá, abychom se rozhodovali v jejím světle. Nejde o definice. Co vyslovíme, může být pravdivé v tom smyslu, že obstojí ve světle pravdy.
Jde o to, abychom ve světle pravdy vypovídali a zaujímali postoje. Ale to, co vypovídáme, je stále pod soudem pravdy. O to jde v dialogu Ježíše s Pilátem. Když se Pilát zeptá, co je pravda, Ježíš odkazuje tímto směrem.
Hejdánek říká, že je třeba rozeznávat mezi tím, co nás strhává do minulosti, a tím, co nás vrhá do budoucnosti a co nás dokonce osvobozuje pro budoucnost. Co nás osvobozuje pro budoucnost?
Pravda. Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. To je Ježíšovo slovo z Janova evangelia, které nás současně zavazuje, volá. Pravda k nám neustále přichází, počítá s námi a vtahuje do budoucího rozměru. A když to člověk neslyší, je vtesán takřka do přítomnosti, čili se mu zúží perspektiva a je vydán všanc hrátkám přítomnosti, a tím jeho život ztrácí univerzální rozměr. Ztrácí odpovědnost, která je bez hranic, a život se mu zužuje na zážitkové funkce.
Jakub S. Trojan
COOLna 
Napsat komentář