Bože, mol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,
patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá,
neotvírá oken, neotvírá dveří.
Zlatý, teplý jsou tvé strany, ale zde se záhy ušetří,
a v mé duši záření již chladne, pohasíná;
k svému Světlu pusť ji, smutní siná
a bojí se zimy. Viz, jak mouchy, brouci
v pokoj spánku chystají se. Láska vroucí
tvá je sečtěny má. – Přece méně není
duše má než oni!… Ale čím jich snění
jest mi… Nechci. Bože, otevři mi.
Bože, pusť mne k teplu; bojím se zimy.
Jdou všichni v Tebe; děti tvé, ne hostí.
Jen já jsem venku. Dračí tiší jdou a prostí.
Bože, otevři mi. A ne v spánek: do Radosti…
Bože, otevři mi do Radosti.
Bohuslav Reynek
COOLna 
Napsat komentář