Rozhovory mých posledních dní naznačují, že z mileniálního světa zmizely peníze. Není divu, že všichni před výplatou googlujeme recepty z fazolí. Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Místo toho spolu barterujeme služby, věci i pozornost.
Mluvím v práci často o hodnotě. Kterou má čas, výrobky i služby. Pomáhám designérům a start-upům nastavovat ceny a vyplňovat business plán, aby mi došlo, že moje vlastní hodinovka jsou teď často půlšaty a jedna večeře. A tak není divu, že velká otázka mojí letenské bubliny je Jak našetřit / ušetřit / mít & vzít peníze?
Naučili jsme se barterovat všechno, ale dochází mi, že často měníme ne protože chceme, ale protože musíme. Podle Fortune berou Millennials o 20 % méně za stejnou práci než generace našich rodičů. Byla to ekonomická krize, která mnoha mladým lidem nedala jinou možnost. Jak píše NY Post: In Spain, economic downfalls mean their youth are trading in the most traditional sense — growing their own food and trading it for other items they need to get by.
Četla jsem fejetony o tom, jak barter vystihuje pozitivní vztah naší generace k udržitelnosti a recyklaci. Jak máme jiné nákupní zvyky než naši rodiče. Nezajímají nás prý nové věci: Millennials are unique in their purchasing decisions; they are not lured by owning everything new, tvrdí Forbes.
Ale většina vášně pro recyklaci u mě končí v kategorii Za odvoz na Sbazaru. Neznám moc lidí, co umí vybarterovat nájem. Stejně jako Lítačku a účet za plyn.
Naše švarcsystémové úvazky, projekty u start-upů, co mají životnost cold-pressed džusů a 80% růst ceny bytů v Praze nás nutí k návratu ke kořenům. Ke komunitě a rodině, která Tě podrží a nabídne zdroje, co potřebuješ. K sousedce, co má možná vajíčka výměnou za cukr.
Podle The Independent jsou Millennials o 80 % méně ochotní se přestěhovat za prací. Není divu, když potom ztratíme network pro bartery, konzultace a službičky. Ekosystém, který Tě zachraňuje před smrtí hlady.
Influenceři tuhle logiku objevili už dávno, my ostatní na to přicházíme teď. Jak převést čas na peníze ve světě, kde peníze nejsou.
Celá generace marně šetříme na vlastní bydlení a současně raketovým tempem roste second-hand market: The fashion resale market is exploding, growing 21 times faster than the retail market over the past three years. Náhoda? Nemyslím si. Server PopSop tomu říká Neo-Bartering: Consignment shopping has been on the rise since the economy took a dive.
Mohlo by to znít jako revoluce, která má správnou pointu. O nových vztazích, které navážeš kvůli odvozu lampy. O ekologickém smýšlení. O čistotě mysli (a bytu) podle Marie Kondo. Ale výměnou jsme ztratili klid a možnost plnit si sny bez nutnosti vybarterovaného kompromisu.
Absence peněz nás vrátila do pravěku se vším všudy. Učíme se hustlit na každém kroku. Být lovcem i sběračem. Není divu, že při tomhle nastavení světa chce 66 % Američanů podnikat. Stále větší počet studentů Oxford University nastupuje na školu s tím, že jednou založí vlastní firmu. Ale počet mladých lidí, kterým se tenhle sen splní klesl od roku 1980 o 65 %.
Je to začarovaný kruh, ze kterého se těžko vystupuje. Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Tak nejsou v oběhu a nemají je ani firmy, aby vypsali nová pracovní místa. Tak mnoho lidí končí za barem i s Mgr.
Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Ani za práci, která si to zaslouží. Tak vezmeme juniora a zavedeme švarcsystém. Práce zadarmo nebo za barter je často jedinou možností, jak si sáhnout na svojí vysněnou kariéru.
Přestali jsme si vzájemně platit, a tak nikdo z nás nemá peníze, aby je poslal dále. Malé značky nemají peníze na reklamní kampaně, konzultace ani cokoliv, co by je z černé díry červených čísel dostalo. Ale mají třicet svítících mečů, nafocený lookbook a PR článek zdarma v Hradeckém Deníku.
Pavlína Louženská
COOLna 
Napsat komentář