COOLna

O tom, že jihomoravskou krajinu čekají kvůli změnám klimatu a prohlubujícímu se suchu proměny, není pochyb. Optimistický i pesimistický scénář, jaký může potkat šestici jihomoravských vesnic do třiceti let, sestavili vědci podle přesných dat i rozhovorů s místními lidmi.

Pro výzkum si vědci vybrali Šakvice a Dolní Dunajovice v okolí novomlýnských nádrží a Syrovín, Těmice, Domanín a Šardice na Kyjovsku.

„Tyto oblasti se se suchem potýkají dlouhodobě. Vlivem klimatické změny se ale problém projevuje stále výrazněji a vody se tam už relativně významně nedostává – především pro zemědělství,“ říká vedoucí projektu Příběhy sucha, antropoložka Markéta Zandlová z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Výzkum trval čtyři roky. Jsou v něm zahrnuté znalosti o krajinné struktuře i místním klimatu, nedílnou součástí byly i rozhovory s místními lidmi o tom, jak se jim v obci žije, jak to bylo dřív, co očekávají od budoucnosti a co pro ni aktivně dělají.

Vinařů se například ptali, zda chtějí předat svůj podnik dětem. „Vůbec nebyla výjimečná odpověď: Tady bude takové sucho, že nebudu mít co předávat,“ říká Markéta Zandlová.

Vinaři také počítají s tím, že firma bude muset do boje se suchem výrazně investovat, bude to finančně náročné, komplikované a budou závislí na pomoci státu.

Tady už se začíná odvíjet pesimistický scénář, který vznikal podle jasného klíče: „Pro jednotlivé katastry obcí jsme přemýšleli, co by se stalo s krajinou, kdyby tam obyvatelé nedělali nic víc, než co by jim nařizovala legislativa,“ vysvětluje Zandlová s tím, že zákon už dnes myslí například na zasakování při stavbě nových objektů nebo na zmenšování půdních bloků.

„Nicméně pokud se nebude dělat nic víc, vychází nám obraz krajiny, která je významně sušší, jsou v ní velké půdní bloky, půdu poškozuje půdní i větrná eroze, nejde tam pěstovat to, co dřív, krajina je náročnější na umělé zavlažování. A když v ní nejsou vodní zdroje, tak vysychá,“ popisuje s tím, že sucho se v takové krajině projeví daleko dřív než v krajině opačného – tedy optimistického scénáře.

Do toho zase vědci započítali aktivitu místních obyvatel, tak jak ji znají už teď.

„Například v Šakvicích je nesmírně aktivní paní starostka, která už deset let buduje různá opatření v krajině, snaží se je propagovat a tlačí také na zemědělce. Díky náladě v obci se dá předpokládat, že se v tomto duchu bude pokračovat i v budoucnu. Potom dojde k optimistickému scénáři, kde je krajina schopna zadržet vodu daleko lépe, je pestřejší co do pěstovaných plodin a tím i odolnější vůči klimatickým proměnám,“ míní vědkyně.

Z takové krajiny pak těží zemědělci, ale například i turismus. V Šakvicích už proměnili v lesíky, mokřady a louky 43 hektarů pozemků.

„Když se napustily novomlýnské nádrže, jediný lužní les, který jsme tu měli, skončil pod vodou. Zůstala nám betonová hráz a pak už jen velkoplošná pole s řepkou a kukuřicí. Nebylo kam jít na procházku, zvěř se neměla kam schovat,“ popisuje starostka Šakvic Drahomíra Dirgasová dobu dávno minulou.

Kolem celé hráze v několika etapách vysadili biokoridor, v krajině kolem obce pak podle starých map postupně obnovují mokřady a rybníčky a vysazují stromy. Investovali už 33 milionů, nicméně z obecní kasy šly jen čtyři miliony, zbytek zaplatili z dotací.

Ke kterému scénáři v jaké obci dojde, záleží na mnoha okolnostech. Třeba na tom, kde jsou dokončené komplexní pozemkové úpravy a mají tady tedy k dispozici dost zcelených obecních a státních pozemků, na nichž je možné opatření k zadržení vody dělat.

Na soukromé vlastníky pozemků se totiž příliš spoléhat nedá. I když i tady existuje pozitivní příklad. A to v Šardicích, kde působí soukromý zemědělec Petr Marada. Za to, jak mění zdejší krajinu, nedávno získal Cenu za krajinu.

„Mou největší motivací bylo vrátit život do činností člověka poškozené krajiny, chránit půdu, vodu a učinit životní prostředí i v podmínkách typické zemědělské krajiny, i v období přicházející klimatické změny, atraktivní,“ uvedl Marada při té příležitosti.

Jak říká, zakládání, péče a údržba o krajinotvorná opatření a přírodě blízké hospodaření je jeho životním projektem. Navzdory jeho snaze jsou ale stále Šardice ještě hodně obklopeny velkoplošnými lány polí, u kterých nemůže malý hospodář ani obec příliš ovlivnit, co s nimi bude dál. Mezi optimistickým a pesimistickým scénářem tak dnes „lavírují“ i další vesnice.

„Dolní Dunajovice mají velkou nevýhodu v tom, že mají málo obecních a státních pozemků a zároveň je pod obcí zásobník zemního plynu, což vede k různým omezením. Zase ale mají v katastru mnoho vinic a vinaři, kteří mají k přírodě blízko, se snaží dělat opatření, aby půda neerodovala a zadržovala se v ní voda,“ naznačuje Markéta Zandlová.

Syrovín, Temice a Domanín už dnes řeší nedostatek vodních zdrojů. Mají sice vodní vrty, ale nejsou si jisti, že v nich bude dost vody i do budoucna. Naopak v jejich prospěch hraje dobrý krajinný reliéf – diverzifikovaná krajina a dokonce i les, takže opatření pro zachycení vody se tu dají dělat lépe.

Předpovědět možnou budoucnost si vědci dovolili jen do roku 2050. To je totiž čas, kdy už budou vidět signifikantní dopady klimatické změny. Například to, že nějaká dnes běžná plodina se zde už nebude dát pěstovat.

„Třicet let je také doba, u níž víme, že i kdybychom zítra přestali vypouštět všechny skleníkové plyny, tak se to po tuto dobu ještě nijak razantně neprojeví,“ vysvětluje antropoložka.

S výsledky výzkumu budou moci pracovat jednotlivé obce například při přípravě strategických dokumentů nebo při komplexních pozemkových úpravách. Vědci jim vytipovali slabá místa a nabídli možnosti, co udělat, aby se pesimistický scénář nenaplnil. Dalším výstupem budou vzdělávací materiály. Budou mít podobu webové stránky, ale i aplikace, kterou výtvarně zpracoval Matyáš Trnka – vnuk Jiřího Trnky.