Makak věděl, kdy test začíná, a pak měl během časového limitu dostat kurzor do bodu, který na obrazovce označoval cíl. Odměnou byl makakovi buď džus, nebo voda, záleželo na jeho preferencích.
Na začátku každého úkolu opicím vždy ukázali, jaká odměna je čeká v případě, že ho dokážou splnit. Když se odměna zvyšovala s tím, jak úspěšně se jim dařilo úkol plnit, dosahovaly opice kýženého úspěchu nejčastěji. A celkem bez problémů.
Jakmile se však přiblížil jackpot v podobě až desetkrát vyšší než střední odměny (možnost získat ho nastala jen v pěti procentech případů), výkonnost zvířat šla dolů. Konkrétně o 10 procent až o čtvrtinu. Zkrátka, když o něco šlo, místo aby podali ten nejlepší výkon, makakové selhávali.
Čím to je? Vědci si to vysvětlují tím, že makakové začali více kontrolovat své vlastní chování, když se ocitli pod příliš velkým tlakem. Znamená to, že si byli vědomi dopadů svého chování, tedy neúspěchu při selhání.
A je dost možné, že ostatní primáti to mají podobně. I my lidé. Pokud je případná odměna natolik lákavá, jen pouhé pomyšlení na možnost jejího získání mohlo začít opice doslova dusit. To se člověku stává také.
Vědci uvádějí, že pokud opice při pokusu o získání jackpotu selhala, bylo to kvůli její opatrnosti a stalo se tak v celé čtvrtině případů. Docházelo k tomu přitom napříč pokusy, sezeními a plynoucími týdny u všech tří opic. Efekt přetrvával i poté, kdy už měly opice s úkoly mnohem více zkušeností.
„Naše výsledky dokazují, že ‚dusit se pod tlakem‘ není unikátní jev vyskytující se pouze u člověka. Ale že jeho neutrální základ se vyskytuje napříč živočišnými druhy,“ popsali vědci z Pittsburské univerzity v Pensylvánii pro Daily Mail.
Lidé se pod tlakem doslova hroutí z různých důvodů: nejčastěji při důležitých zkouškách, vrcholných sportovních výkonech nebo při veřejném vystupování. Teď už víme, že opice, nebo alespoň makakové, to mají podobně. Studie byla publikovaná ve vědeckém magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences.
COOLna 
Napsat komentář