František Halas – Předehra

Ruměnce svých nehtů

při sevření dlaně

ty červánky mi nech tu

skryji se pak za ně

a tam jak za oblohou

jež není krovem světa

tajnou nápodobou

stvořím nová světla

světla slov co neznám

která však jsou ve mně

přibudou však k hvězdám

spadnou v tebe jemně.