Stále jen opakuješ:
\“Vzdej se svých omylů,
obětuj svůj život dobru
a sesaď osobní ambice z trůnu…\“
Abys na vedoucí místo
bez studu a soucitu
vzápětí dosadil kazisvěty.
Jen by porcovali
ještě živé kusy masa
a komandovali všechny kolem.
Ženou je skryté sexuální touhy
a traumata z dětství,
zkažené minule životy
jsou jakoby hypotéza navíc.
A Ty se neukážeš,
mlčíš.
Sám ses snad ukázal?
Zbylo něco z Tvé prvotní čistoty?
Obracím se k mizející přírodě,
lůnu života,
k nápodobě Tvé věčnosti.
I tam Ti jdou lovci bohatství po krku.
Kdo je zastaví?
Oškliví se mi, jak jsem bezmocný.
Hledám v sobě Tvou velkolepost..
Velkolepost?
Jak máme dojít smíření
navzdory ohavnostem,
jež lidé páchají
nejen pod Tvou rouškou?
Opojen, opomíjím…
Opustil jsem Tě velmi davno,
že si to ani nepamatuji.
Teď Ti to mám za zlé,
jeden na druhého to svalujeme.
\“Odpadlíku!\“ \“Hajzle!\“
Od opuštění k odpuštění
se to zdá být kousek…
zdánlivě.
Ta vzdálenost
mezi dvěma písmeny,
mezi dvěma významy,
mmezi dvěma…
Tisíce nesmiřitelných let nás dělí,
zraněné city pokolení vyvrženců.
Myslím si, že já tu jsem a Ty tu nejsi.
Za chvíli to nemusí být pravda.
Do konce svého života
nechci, aby mé ruce
konaly něco nepravého!
Kde končí omezenost
a začíná Tvá nezměrnost?
A ty se neukážeš,
mlčíš.
Stále se dáváš,
v mnoha tvarech a podobách
vyvstáváš na povrch…
abyste odmítnutá, zmrzačený
umírali,
zas a znova.
Nemůžete být mezi pyšnými,
ale válíte se v prachu,
kde Vas nikdo nehledá.
Nad životem i smrtí,
procházíte všemi časy
a čekáte,
že jednou snad
znovu budeme spolu;
šťastní.
Dříve jsem musel,
teď už jen mohu.
Držím se ve Vaší blízkosti
a poslouchám ozvěny.
Dozvuky vábení smyslů…
Jakub Urbanec
Z pírka bázní
Surreální st(r)av(a)
COOLna 
Napsat komentář