Obnovitelné zdroje energie mají tvořit základ energetického mixu západních zemí. Na rozdíl od slunce a větru ale samotné elektrárny nejsou „nesmrtelné“.
Průměrná životnost solárních panelů se pohybuje mezi 25 a 30 lety. „Na odpočinek“ tak zatím odcházejí jen ty nejstarší elektrárny; další významnou část odpadu představují mechanicky poškozené či jinak závadné panely.
Objem solárního odpadu ale bude v příštích letech rychle narůstat. Podle deníku The Wall Street Journal loni celosvětově skončila životnost solárních panelů o celkové hmotnosti asi 30 tisíc tun. V roce 2035 to už ale bude milion, a v roce 2050 dokonce deset milionů tun.
Otázkou je, zda se tyto smělé cíle podaří naplnit. Problém není v tom, že bychom „odpadní“ solární panely, respektive materiály, z nichž jsou vyrobeny, neuměli využít. Firmy zabývající se recyklací ale nemají dostatečné kapacity a zřejmě je jen tak mít nebudou.
Důvod? Linky na sofistikované, průmyslové rozebírání fotovoltaiky se zatím v malém objemu ekonomicky nevyplácejí.
Recyklovat v co největší míře solární panely ale bude v budoucnosti nutné nejen kvůli likvidaci odpadu. Mají sloužit také jako zdroj surovin, které v důsledku rostoucí poptávky po obnovitelných zdrojích prudce podražují.
Vyřešit bude třeba také ekonomickou stránku věci. Ani v Evropě by se totiž firmám demontáž slunečních elektráren nevyplácela sama o sobě.
V Evropě včetně Česka tento problém zčásti řeší povinné recyklační poplatky. Konkrétně u nás se platí minimálně 8,50 koruny za kilogram. Tyto peníze výrobci nebo dovozci panelů odvádějí na vázaný bankovní účet, z něhož se pozdější recyklace financuje. Ani tento poplatek kompletně náklady nepokryje; stačí zhruba na polovinu výdajů, které jsou s dopravou a zpracováním vysloužilých solárních panelů spojené.
COOLna 
Napsat komentář