Reprezentativní výzkum německé agentury Forsa ukazuje, že mládež sice za klima demonstruje, chodí za školu a okřikuje své rodiče, ale v nákupní zóně to zase tak vážně nebere a systematicky hřeší proti svému ekologickému náboženství. Ekologická udržitelnost hraje pro 16–25leté při nákupech jen zcela podružnou roli. Nejdůležitější je pro ně cena, kvalita a vzhled produktu.
Při nákupech šatů je pro 79 procent mladých rozhodující kvalita a vzhled a pro 2 procenta ekologická udržitelnost. Technické přístroje nakupuje 46 procent podle kvality a image výrobku a nejmenší význam má ekologická udržitelnost, 5 procent.
Když se jede na dovolenou, je pro 59 procent 16–25letých nejdůležitější cena a jen pro 5 procent otázka ekologické udržitelnosti. Eko-Greta poctivě plachtí do Ameriky, ale její přívrženci nad ní přefrčí letadlem.
Takhle nedůsledně se chovají ti, kdo prostojí pátky před školou anebo táhnou ulicemi a obětavě ruší dopravu těch, kteří pracují. Někteří hrdinně vyvěšují jehovistické plakáty o konci světa a pokřikují po vzoru své Jany z Arku: „Co si to dovolujete!“ Takhle to vypadá v Německu a cosi mi říká, že u nás to je či bude dost podobné. Ve všech rozvinutých společnostech vyrůstá mladá generace v blahobytu. A konzum je opiát, který z lidí dělá autonomně bloudící nákupní košíky.
Dnešní mladí lidé mohou rodiče sjíždět ještě snáze, protože jim předchozí generace připravily zcela komfortní prostředí. Ale má to háček. Čím lépe se jim vede, tím později a hůře jsou připraveni na samostatný pobyt ve světě dospělých. Dospělost totiž znamená domýšlet a nést následky svého chování.
Konzumní chování mladých, o kterém jsem psal úvodem, dokazuje, že revoltující generace klimatiků nevnímá rozpor mezi svými slovy a činy a není připravena na život v asketickém světě, který při Fridays for Future umanutě a zároveň neuváženě požaduje. Většině z nich vůbec nepřijde na mysl, jak mizerně by se právě oni cítili v asketickém světě podle eko-Grety.
Moje generace to měla snazší. Být proti tehdejšímu režimu bylo na první pohled a zcela nepochybně správné. V mládí jsme stáli na správné straně daleko dříve, než jsme dokázali přesvědčivě zdůvodnit, proč vlastně systém odmítáme. A ten nám navíc kritiku usnadnil i tím, že nemohl nabídnout nic z toho „západního“ zboží, po kterém jsme tehdy toužili.
Také dnešní mladá generace si myslí, že se podílí na něčem epochálním. Ale (ke své smůle) se naučila velmi oceňovat všechny ty věci, které zpříjemňují život. Těch se nehodlají zříci, ale nenapadne je, jak úzce jejich komfortní život a jeho materiální symboly souvisejí s hospodářským a politických uspořádáním, které zatracují, protože „škodí klimatu“. Velká část dnešní mladé generace uvázla v růžové vatě civilizačního komfortu, a přesto nutkavě hledá svůj heroický zážitek vzpoury vůči světu dospělých.
Generace mých rodičů mohla doufat, že díky obětavé práci pro lepší svět dosáhnou i blahobytu. Dnešní mladí lidé již blahobyt mají a díky své obětavé umanutosti se o něj sami chystají připravit. A nejenom o blahobyt, ale i o svobodu.
Petr Robejšek, politolog
COOLna 
Napsat komentář