S jakým problémem se na vás lidé nejčastěji obracejí?
Typické je: „Nesnáším nakupování, v obchodech se mi nic nelíbí, mám pocit, že všude je to stejné, věci jsou drahé a nevydrží.“ A pak pokračují: „Nechci nakupováním ztrácet čas, nebaví mě to, stejně nic nemůžu najít, a když náhodou ano, je to nekvalitní, rozpadne se to nebo nechci vypadat jako všichni ostatní.“ Samozřejmě to zlehčuji, ale ať máte velký, nebo malý šatník, pokud se vám chce při pohledu na něj křičet vztekem nebo zoufalstvím, vždy jde o jednu spojenou nádobu téhož.
Kvalita šatníku a jeho obsah souvisí s tím, kdo jsme nebo spíš kým bychom chtěli být, co je pro nás důležité, jak moc si vážíme sami sebe, svých peněz, svého zdraví, které nám nekvalitní oblečení ničí skrze chemické látky uvolňující se do krve. Ale také odhalí, jak vnímáme vlastní tělo a čeho se bojíme. Móda neznamená vzít si něco na sebe, ale měla by nám pomoci být tím, kým opravdu jsme.
Když pomineme závislost na nakupování, kolik oblečení ženy obvykle ve skříních mají?
V těch menších bývá do 150 kusů, standardní počty menších jsou mezi 150 až 250 kusů.
Jaký velký je tedy šatník, který se dá označit za zdravý?
Nerada říkám číslo, protože zdravý šatník může být různě veliký, podstatné je, že je nošený. A to může být u někoho 60 kusů oblečení, jiná žena podle povolání a zálib v něm má 150 kusů a některá vynosí i 300 a nemá v něm téměř nic, co by se dalo označit za ležáky.
Je zdravý i ten, kde mám věci, které už jsem rok neměla na sobě?
Jestliže si věc vezmete jednou do roka, tak není nošená. Samozřejmě jsou výjimky jako plesové šaty a šaty pro speciální události nebo ryze letní a zimní prvky šatníku, ale jakmile berete věc jednou za čas s pocitem „musím si tu sukni vzít, dostala jsem ji, stála tolik peněz“, tak je to odpustek, a to není správně.
Jak by tedy ideálně měl náš šatník vypadat?
Měl by být nošený. A měl by být náš. Neměl by to být šatník cizí ženy překopírovaný z vitríny či katalogu oblíbené značky. Pokud se žena nechce vzdělávat, načítat knížky, jít na workshop nebo si domluvit schůzku, je dobré si sednout a napsat si, kým by chtěla být. Pohled do budoucna je důležitý. Vědět, kde bude za rok dva, ideálně za tři. Měla by si říct, jestli se chce přestěhovat do baráčku za město a mít rodinu a psa, jestli chce být ve velkoměstě a pracovat na kariéře, nebo se vrátit z rodičovské do práce.
Je hloupost budovat šatník, pokud za rok uděláte zásadní životní rozhodnutí. Pak budete bezradně stát před skříní a nebudete mít co na sebe.
Dá se poznat skutečná kvalita bez potřebných znalostí?
Zvládne to každá žena a existuje na to jednoduché pravidlo, je to taková hra. Zkuste si představit, že u vás doma hoří a vy máte pár vteřin na to, abyste zachránila to nejdůležitější. Po čem bez rozmyslu v šatníku sáhnete? Každou ženu napadne jedna, možná dvě věci, kterých si váží. A obvykle je to věc, která je nadčasová, kvalitní, stála poměrně dost peněz, dobře se kombinuje, tedy má silný stylingový potenciál, vyjadřuje její osobnost, cítí se v ní skvěle a krásná, pečuje o ni, aby se jí nezničila. Takhle krásně si sama definuje, co je kvalita, a nepotřebuje vědět, co je akryl a co lyocell.
Umíme o oblečení pečovat?
Zvládá to spíše starší generace, kde to bylo součástí výchovy. Díky tomu lidé vědí, že je normální se o věci starat a jak to dělat, protože si uvědomují, že oblečení má nějakou hodnotu. Umějí je proto správně prát, žehlit i ukládat do skříně. Mladší generace to v sobě nemá, často to ani nepotřebuje. Šaty, které se nemuchlají, hodí je do kufru, doletí s nimi na druhý konec světa, kde je přemáchnou a ony na sluníčku bez vyblednutí rychle uschnou, moc péče vlastně nepotřebují. Ropákům, jak syntetickým vláknům říkám, mnoho neuškodí, našemu zdraví ano. Situace se ale zlepšuje, spousta žen se o tuto problematiku začíná zajímat a chtějí vědět, jak se o své oblíbené kousky postarat a nezničit je.
Problém je, že my oblečení bereme jako spotřební zboží. Chceme věci teď hned, protože reagujeme na podanou ruku obchodníků – tady máš něco ve slevě a buď to ber, nebo ne, protože za týden už to nebude.
Dnes přichází do obchodů 52 kolekcí do roka, což je neskutečné množství. A my po těch věcech rádi sáhneme, protože o nich nemusíme přemýšlet. A v tom je hlavní problém. Měli bychom se zastavit a říct si, co chceme, jak to má vypadat a jestli to vůbec potřebujeme. Díky tomu správně poskládaný šatník může stát méně než ten, který máme dosud.
Je možné správný obsah skříně utvořit ze současné nabídky módních řetězců?
Když si opět odmyslíme etickou otázku původu produktů, pak ano. Ale musíme hodně hledat a také musíme mít alespoň základní přehled o materiálech a složení výrobků. Paradox je, že často materiálově nejkvalitnější věci z konfekčních řetězců zůstávají ve výprodejích ležet bez povšimnutí. Po nekvalitních levných jako by se zaprášilo, ale třeba takové cupro vlákno, bambusová viskóza, lyocell s bavlnou nebo modalem, mohér a další lidem unikají.
Poslouchám téměř denně, že v řetězcích kvalita není, ale ona tam je, jen ji lidé nevidí či nehledají dostatečně anebo možná nevědí, co přesně hledat. Na druhou stranu nemůžeme čekat, že pro nás klasické řetězce vyrobí náš vysněný kabát, protože i když bude z vlny, tak z té odpadové nepříliš kvalitní, což je vlastně jakési vlněné krátké nespřadatelné vlákno zalité pojivem. Proto jsou zimní kabáty často tak těžké. Ideální je hledat lehký kašmír, mohér nebo alpaku. Každý okamžitě ucítí tepelný a váhový rozdíl.
návrhářka, stylistka a koučka Kamila Vodochodská
COOLna 
Napsat komentář