Já a Ty,
dva lipové květy,
přec žijeme vlastními světy…
Kořeny propleteni v jedné zemi,
kříži popleteni na jedné zemi…
Svlažíme-li naše nitra,
zahrada mezi námi vykvést může,
někdo hraje ženu, jiný zas muže.
Utrpení v sobě neseme
a nikdo se neptá, jaká je to tíha.
Čas od času se spleteme
a v kůře nitra zbude jen rýha.
K cemmu byl stvořen život,
hledači tápají..
Jedni mají mnoho
a mnozí strádají.
Spojit dlaně,
ne useknout sekerou,
ale fanatici hlásají:\“
Jakub Urbanec
Z pírka bázní
Surreální st(r)av(a)
COOLna 
Napsat komentář