COOLna

Pevně si stojím za tím, že by se žádná matka neměla spoléhat na to, že se o ní postará partner. I když vztah klape, může se stát kdykoliv cokoliv. Partner onemocní, zemře. Partnerské vazby se naruší, muž odejde, nebo chce odejít žena. Matky by si měly umět vždy odpovědět na otázku: „Zvládnu se o sebe a dítě postarat sama?“ Když je rodič na vše 24 hodin sám, bez zázemí širší rodiny, časově omezený potřebami malého dítěte, nastává velmi snadno mnoho variant okolností, proč se propadne ke dnu.

Ivana Tykač

Od druhé manželky českého miliardáře Pavla Tykače to opravdu sedí. V rámci běžné populace by tedy měla žena před eventuálním otěhotněním (v počátku těhotenství pro možnost volby interrupce) počítat.

• mít dostatečný uspořený kapitál, neboť z rodičovské se vyžít nedá (natož zaplatit nájem a dávky v tomto státě příliš nefungují a jsou spíše nástrojem buzerace)
• zvažovatni potenciální inflaci a výnosnost zaměstnání/podnikání a doplňující potíže (fluktuace na pracovním trhu, nestabilita i úvazků na dobu neurčitou)
• organizace práce a docházky do MŠ a zpočátku i do ZŠ
• případně možnosti hrazení chův (Zajímalo by mě, kdo by si chtěl vydělat akorát tím, že přijde, když se matka chystá do zaměstnání, připravit dítě do školského zařízení a odvést ho tam. Takového člověka najít je opravdu o štěstí a vždy bylo.)

Kdyby se každá žena tímto vyloženě řídila, další generace by se ztenčovala čistě jen na reprodukci elit.

Očividně je také tak skvělým sociálním inženýrem jako Andrej Babiš, který „chápe“, co je podstatné pro to, aby se rodilo dostatečné množství budoucích daňových poplatníků.

(Připomínka: Ve svém tradičním nedělním kázání na Facebooku v roce 2020 sdělil:“V dnešní době mají ženy své první dítě v průměru okolo 30. roku. Současná medicína je na tak vysoké úrovni, že porodnické výsledky jsou i u žen ve velmi pokročilém věku na stejné úrovni jako u žen mladých. Rozdíl je ovšem v tom, že dítě starší matku značně duševně a fyzicky vyčerpává, a proto většinou skončí pouze u jednoho dítěte. A to je z hlediska naší země nevýhodné. Proto je třeba podporovat všemi možnými nástroji, aby ženy rodily své první dítě mnohem dříve, než dosáhnou 30. roku svého života (optimální je věk okolo 24. roku života ženy).”)

Její sdělení nevylepší ani sdělení, že jednu dobu byla též matka samoživitelka, neboť její děti vyrůstaly v době, která nelze srovnávat s aktuálním stavem věcí. Nepomůže ani to, že je spoluzakladatelka a ředitelka obecně prospěšné společnosti Women for women, která financuje dětem školní obědy.

Sama uvádí, že ji tomuto kroku přesvědčila reportáž pořadu ČT 168 hodin o hladovějících dětech v České republice.

Říkala jsem si: „Proboha, přece nežijeme v Africe.“ Reportáž pojednávala o ženě, která z finančních důvodů nemohla svým třem dětem zaplatit školní obědy. Došlo mi, že se tu pod povrchem lesklého obalu prosperující společnosti odehrává něco nečekaného. Chtěla jsem spontánně pomoct těm nejpotřebnějším dětem hned, protože kdo rychle dává, dvakrát dává. Okamžitě jsem uvolnila sto tisíc korun, ale peníze byly hned pryč. Ukázalo se, že by bylo třeba poskytnout další statisíce. Vůbec jsem tenkrát netušila ani já, ani komunita lidí, ve které se pohybuji, o jak velký problém se jedná. Ale byl tu a potřeboval uchopit, teď už ne emotivně, ale strategicky a komplexně.

A úplně tu její etapu života matky samoživitelky rozbíjí i sdělení, že netušila, jak velký problém to je. A přitom je to jen jedna jediná záležitost problematiky, povrchový problém a malý únik ukázky společenského dna mateřství díky sociální politice státu a ukázka toho, že i politická reprezentace uvažuje stejným způsobem…a diví se, že dochází k úbytku populace.

Na to Vám ani odbory sociálně právní ochrany péče a dětské domovy nepostačí…

Chomutov 2019

Ostrava 2021