Loni v srpnu Petr Fiala opakoval slova o „Babišově drahotě“, čímž myslel tehdejší rekordní inflaci ve výši 4,1 procenta. Takové číslo by nás dnes nejspíš dojalo. O letošní drahotě už Fiala hovoří mnohem méně dramaticky a obecněji. Vláda prý nenechá nikoho padnout. Soudě dle padajících vládních preferencí tomu ale mnoho lidí nevěří. A to ještě před začátkem topné sezony.
Ceny energií stoupají tak absurdním a chaotickým tempem, že si právem zajišťují pozornost na předních stránkách novin. Ceny potravin však nezaostávají a na jejich rostoucí ceně vydělává – stejně jako u energií – v neposlední řadě stát. Hlad se neptá, jíst se musí, a tak jsou potraviny komoditou, na které zvláště ti chudší nemají jak ušetřit. A na vyšší ceně vybere stát vyšší DPH. Čím je člověk chudší, tím větší část příjmů nakonec pošle do státního rozpočtu.
Není to samozřejmě nutné. Ušetřit by mohli všichni, ale vláda by musela chtít. Smutným faktem totiž je, že za jídlo platíme nejvyšší DPH na potraviny v regionu: 15 procent. Sousední Rakušané nebo Slováci platí 10 procent. Mnohem bohatší Němci mají DPH sedmiprocentní, Maďaři na vybrané potraviny pětiprocentní a Poláci nemají v letošním roce daň žádnou. Polská vláda se totiž rozhodla svým občanům pomoct. Fialova vláda se naopak rozhodla, že lidem s dostupností potravin pomáhat nebude. Vedle nákladů na bydlení jsou přitom výdaje za potraviny těmi, kde se nelze příliš uskromnit. Jíst méně se prostě nedá. Samozřejmě je možné nahradit drahý chleba koláči a kaviárem, ale to je asi tak všechno.
Průměrná česká domácnost utratí za potraviny zhruba tři tisíce korun za osobu a měsíc. To je u čtyřčlenné domácnosti tvořené dvěma dospělými a dvěma dětmi, tedy tradiční rodinou, která je v centru pozornosti naší vlády, 12 tisíc korun za měsíc. Z tohoto účtu si vláda nechá zhruba 1800 korun na DPH. S Rakouskou nebo Slovenskou DPH by rodina na jídle ušetřila 600 korun, s německou 960, s maďarskou 1200 a s polskou 1800. Každý měsíc. To je za rok (při srovnání s Polskem) přes dvacet tisíc, což je více než třeba vládou slibovaný příspěvek na energie. A je to určitě více než jednorázových 5000 korun na jedno dítě.
Vláda by snížením DPH navíc pomohla i českým producentům a obchodníkům, protože by lidé poblíž hranic nejezdili nakupovat k sousedům. U všech našich sousedů totiž nakoupíte potraviny levněji.
V květnu a červnu bojoval proti snížení DPH u potravin lidovecký ministr zemědělství Zdeněk Nekula. Prý by to nikomu nepomohlo a rozvrátilo by to státní rozpočet. A tak ceny potravin rozvracejí rozpočty českých rodin, zatímco země s nižší DPH u potravin kupodivu nekrachují. Na začátku května ministr zemědělství v rozhovoru pro Novinky řekl: „Když bychom zrušili nebo omezili DPH na potraviny, navíc je tady volání i po omezení daně u pohonných hmot a energií, tak bychom si rozvrátili rozpočet. Nebylo by na důchody, na školství, na zdravotnictví. V tento těžký okamžik musíme jít cestou menšího zla.“ To je nesmysl v mnoha rovinách. Třeba v té, že jiné daně lze zvyšovat, a výpadek tak dorovnat. Od toho daně totiž na světě jsou. Kupodivu pravice zapomněla na to, že v rozpočtu bývalo ještě nedávno o sto miliard víc – ale pak ANO, SPD a ODS zrušily superhrubou mzdu, a rozpočet tak rozvrátily.
Pozoruhodné je také další tvrzení ministra zemědělství: „Pokud bychom vyslyšeli všechny požadavky na snížení DPH, tak je to nějakých 600 miliard ročně.“ Což je cifra, kterou si Nekula zcela regulérně vycucal z prstu, a prošlo mu to. Tolik peněz se totiž nevybere na DPH celkově za celý rok (Stát za první čtvrtletí roku 2023 vybral na daních 250 miliard Kč, meziročně o 14 % více. Například na dani z přidané hodnoty (DPH) stát získal ve čtvrtletí 112,1 miliardy korun, meziročně o 21,1 miliardy korun více. ) Jeho tvrzení jen dokresluje celkový obraz vlády, která je ekonomicky v podstatě negramotná a situaci českých rodin buď nerozumí, nebo rozumět nechce.
Stanislav Biler
COOLna 
Napsat komentář