Má být strohý název románu – Kompas – vodítkem k jeho zařazení a pochopení? Naznačuje se jím, že jde o cestopis?
Ano, název knihy je částečně vodítkem k jeho žánrovému zařazení, cestování a hledání má v románu ústřední roli, zároveň je ale zavádějící. Nejedná se totiž o klasický cestopis, cestování tu nemá podobu fyzického přemísťování v lineárním čase. Vyprávění sice začíná ve Vídni, „bráně do Orientu”, a postupně se přesunuje čím dál více na východ, ovšem Franz, hlavní hrdina a vypravěč v jedné osobě, se z Vídně fyzicky nehne a cestuje především v čase, ve svých vzpomínkách, myšlenkách a úvahách. V jeho mysli se současnost neustále proplétá s minulostí. Hledá přitom ztracené prožitky, ztracený čas, ztracený Orient. A právě na východ, k Orientu, ukazuje i kompas, který Franzovi darovala Sarah, jeho dávná láska.
Énard se prostřednictvím Franzova myšlenkového putování mimo jiné zamýšlí i nad úlohou cestování v dnešním světě, v tom se podobá jiným současným „středoevropským cestopisům”, jakými jsou Dunaj Claudia Magrise, o němž se v textu Énard také zmiňuje, nebo Běguni poslední nobelistky Olgy Tokarczuk. Kompas se nevyhne ani srovnání s W. G. Sebaldem a jeho Saturnovými prstenci. Se všemi má společné i to, že jej nelze jednoznačně žánrově zařadit a stejně jako oni je i jeho cestování výrazně melancholické a možná zdánlivě dezorientující.
Román mluví o hudbě a umění, propojuje historii a kulturu Orientu a západní Evropy – je důležité, aby měl čtenář v těchto oblastech hlubší znalosti?
Tematický záběr textu a množství referencí v něm je skutečně ohromné a fascinující. Čtenář ale nemusí být vystudovaný muzikolog nebo literární historik, aby si četbu užil. Síla románu spočívá v příbězích a netušených souvislostech, které čtenář postupně objevuje. Énard vychází z dostatečně známých osobností a událostí, které ukazuje v novém světle a z neobvyklých úhlů pohledu. A právě to odhalování mnohdy skrytých vazeb spojujících Evropu s orientálními kulturami, to spojování známého a neznámého, je na té četbě vzrušující.
Lze tomu, co Énard o Orientu říká, bezmezně věřit?
Samozřejmě představuje svůj subjektivní pohled, ale jakožto orientalista s dlouhou akademickou dráhou a hlubokým zájmem o Orient, jímž se tím či oním způsobem zabývá vlastně v každém svém díle, je Énard skutečným odborníkem a „insiderem”, protože na mnoha z popisovaných míst dlouhodobě pobýval. Nečerpá proto jen z akademických znalostí textů a historie – i jeho postřehy o současném Blízkém východě mi připadají přesné a trefné. Kompas místy připomíná až odbornou stať, kde Énard kriticky rozebírá dostupné prameny a dochovaná svědectví; jindy dává průchod jen své fantazii, tehdy to ale čtenář myslím bezpečně pozná.
Kde pro knihu hledal inspiraci?
Podle vlastních slov v něm dílo zrálo dlouho a přípravu na něj začal před mnoha lety. Významným stimulem pro napsání Kompasu se ale staly události v Sýrii po roce 2011, následná občanská válka a běsy spojené s nástupem Islámského státu – tragédie lidských osudů a míst, která byla autorovi drahá, ničení Palmýry, Aleppa, ztráta archeologického dědictví… Vždy prý chtěl napsat text o Sýrii, která ho fascinuje svou dlouhou historií, rozmanitostí tradic a smíšeností, za kterou země vděčí své poloze a postavení kulturní křižovatky.
Je román autobiografický?
Nepochybně autor čerpá z vlastních postřehů a zážitků. Bohužel jsem se s ním nikdy nesetkal osobně a samotného by mě zajímalo, do jaké míry některé konkrétní postavy a příhody z románu vychází z jeho života. Fakt ale je, že Énard všechna ta místa, o kterých píše, navštívil nebo v nich přímo žil a v textu je patrné, že je dobře zná. Také se pohybuje ve stejném prostředí jako protagonisté knihy, tedy mezi orientalisty, akademiky, cestovateli a spisovateli. Když rozebírá, jaké motivace vedly Saru, Bilgera, Fougiera a Morgana k zájmu o Orient, mluví jasně z vlastní zkušenosti. Troufám si říct, že i naši orientalisté se v protagonistech poznají. Samotnému mi některé důvody jejich zájmu i charaktery připomínaly spolužáky a vyučující ze studií arabistiky.
Navazuje tento román nějak na předchozí dvě knihy, které u nás od M. Énarda vyšly (Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech z r. 2012 a Ulice zlodějů z r. 2017)?
Dá se říct, že Kompas obě předchozí knihy obsahuje. Svým způsobem je přetavuje do nových vyprávění a jejich témata, postavy a myšlenky rozvádí dál. Ve Vyprávěj… se čtenář ocitá v raně novověkém Istanbulu, je svědkem přeneseného i doslovného stavění mostu mezi Východem a Západem. V Ulici zlodějů se autor zabývá současnými problémy vztahů Evropy a Orientu, přemisťuje se přitom na opačný geografický pól Středomoří, k Gibraltarskému průlivu. V Kompasu se tyto pohyby v čase i v prostoru odehrávají často, všechna témata předchozích knih se v něm objevují také, jen v jiných formách a nových příbězích. Úžiny, průlivy, mosty i propasti mezi dvěma světy autora zajímají a pronásledují i tady. Na druhou stranu v Kompasu volí zcela odlišného hrdinu i literární prostředky, které jsou bohatší než ve zmíněných dvou titulech.
Co ocenila porota prestižní literární ceny Prix Goncourt, když knihu označila za nejlepší francouzský román roku 2015?
Porotci román hodnotili jako erudované, inteligentní a propracované dílo, které vybízí ke snění a zároveň dojímá. Ocenili zejména pestré vyobrazení Orientu v kontrastu se současným „smrtonosným” Blízkým východem. Tahar Ben Jelloun, jeden ze členů poroty, si pochvaloval originální imaginaci připomínající příběhy Tisíce a jedné noci a předseda poroty Bernard Pivot zase prohlásil, že Énard má všechny předpoklady stát se za dvacet let kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu. Vyzdvihovali také humanistické poselství románu coby mostu mezi Východem a Západem.
Petr Felčer, arabista, překladatel, redaktor projektu Online encyklopedie migrace
(Vystudoval arabistiku a překladatelství na Univerzitě Karlově, v rámci studií pobýval v Paříži a v Kuvajtu. Překládá z arabštiny a francouzštiny.)
+ Kniha Zlín
COOLna 
Napsat komentář