COOLna

Nakladatelství dokážou na věci, které skutečně chtějí tisknout, sehnat papír dokonce i v dobách nouze. Toto odvětví nyní zažívá další éru nedostatku a opět za to může válka (společně s pandemií). Cena papíru používaného britskými knižními nakladateli vzrostla v posledních dvanácti měsících o sedmdesát procent. Dodávky jsou nespolehlivé a drahé: Papírny ve dnech, kdy je elektřina příliš drahá, jednoduše vůbec nefungují. Karton používaný na desky pevných vazeb nebyl místy vůbec dostupný. Celá branže se ocitla v problémech.

Vezměte v knihkupectví do ruky nějaký nový titul, a pokud je dílem menšího nakladatelství (ta jsou růstem cen ovlivněna mnohem víc), je možné, že zjistíte, že držíte v ruce produkt, který, stejně jako knihy vydávané za války, nese stopu své doby.

Foukněte do stránek a třeba se dočkáte toho, že se vznesou a zase klesnou odlišným způsobem: na knížky se používá lacinější, lehčí papír. Podívejte se zblízka na tisk a možná si všimnete, že se na sebe písmenka o něco víc mačkají: někteří nakladatelé, kteří chtějí ušetřit, začínají zmenšovat prázdný prostor mezi znaky. Text může navíc zabíhat víc k okrajům stránek: nakladatelství zmenšují rezervy ve všech směrech.

Podobné změny mohou nakladatelům působit muka. Knihu netvoří jenom slova na stránce, jak říká Ivan O’Brien, ředitel irského nakladatelství The O’Brien Press, měla by lahodit „všem smyslům“. Potěšení vyvolané knihou, jež vám krásně sedí do ruky – není ani příliš lehká, ani příliš těžká, stránky jsou krémově bílé a font temně černý –, je něco, co se nakladatelé snaží uchovat.

Spoluzakladatelka nakladatelství Swift Press Diana Broccardová k tomu říká, že některé dílčí úspory mohou působit zanedbatelně, ale v průběhu roku „se malé věci… nasčítají“.

Čtenáři, kteří se s nějakým titulem perou, obvykle předpokládají, že chyba je na jejich straně. Recenzenti, kteří přečetli mnohem více knih, vědí, že tomu tak není. George Orwell, jenž pracoval jako recenzent, se domníval, že za zhodnocení stojí méně než jedna kniha z deseti, a nejupřímnější reakce na většinu by zněla: „Bože, to je ale kravina!“