Žijeme v době informačního přehlcení. Díky internetu a sociálním sítím ve vteřině víme, co snídá naše kamarádka žijící v Americe, kolik nových diet objevili stravovací experti a jestli budou zítra padat trakaře. Denně se na nás z médií valí stovky informací a my se je všechny snažíme zachytit, vstřebat, vyhodnotit a ještě pojmout další. Jakmile nejsme chvíli online a nescrollujeme naší facebookovou nebo instagramovou zdí, máme pocit, že nám něco uniká. Že nám ujíždí vlak. Cítíme se nesví a těšíme se, až znova šáhneme po telefonu a tuhle informační pauzu doženeme. Musíme mít přece přehled o tom, co se právě odehrává v našich sociálních bublinách.
Poznáváte se v tom? Tak mi dovolte, abych vám diagnostikovala FOMO (Fear of Missing Out). Pocit, který by se dal volně přeložit jako úzkost z toho, že nám něco uniká.
Jak asi tušíte, FOMO nebo jeho mladší brácha FOLO (Fear of Living Offline) jsou morem dnešní doby. Vznikají většinou právě jako přidružený efekt sociálních sítí, které v nás vyvolávají svíravé pocity, že nenavštěvujeme dostatečně zajímavé akce, nemáme takový přehled o dění ve světě a že nejsme dost dobří. Že bychom měli číst, žít a být víc.
Prozradím vám teď ale jedno tajemství – vždycky nám bude něco unikat. Každý rok se díky novým technologiím násobí objem vyprodukovaných dat a není v našich silách pojmout ani zlomek informací, které létají světem. Každá akce bude něčím zajímavá, ale to neznamená, že musíme být vždycky všude. Nemusíme sledovat každou novinku, která se mihne v naší sociální bublině. A věřte mi, že pokud půjde o skutečně důležitou informaci, nějakým způsobem se k nám dostane. Lidi o ní budou mluvit v práci, v kavárně nebo se objeví na vašich sociálních sítích, i když je budeme kontrolovat jen jednou denně.
Místo FOMO začneme prožívat JOMO (Joy of Missing Out) a budeme se těšit z toho, že nám něco uniká.
Život není o tom stíhat za každých okolností všechno a štěstí a klid v duši nepřinesou kvanta informací, ale přenastavení mysli.




Napsat komentář