Ovšem – nemohu to smlčet – expozice měla i méně příjemné stránky. Nikoliv v oblasti exponátů, ale v oblasti jejich popisů, přiložených propagačních materiálů, nápisů na výstavních panelech a tak podobně.
Se skvělými, nebo alespoň dobrými a v každém případě novátorskými nápady z oblasti designu totiž kontrastovaly špatné (byť také „novátorské“) nápady v oblasti českého pravopisu – zejména v oblastech psaní interpunkčních čárek a rozlišování tvarů „mě“ a „mně“. To bylo skutečně zklamání – ten kontrast pečlivé starosti o nejposlednější detail exponátu a evidentní lhostejnosti k mateřštině.
Jasně, jazyk se vyvíjí, nepíšeme už jako Hus, Komenský, ba ani jako obrozenci. Leč jejich vztah k jazyku bychom si měli připomenout. Takový Karl Ignaz Mácha například své deníky i první díla psal německy, a teprve poté, co se pořádně naučil češtinu, se přejmenoval na Karla Hynka a napsal Máj. Což analogicky platilo i pro mnoho dalších: umět dobře česky byla tehdy prostě prestižní záležitost.
Karel Oliva
COOLna 
Napsat komentář