Finští školáci nejen dobře čtou, ale čtou také rádi.
Finští školáci patří v oblasti kompetence čtení, navzdory lehkému zhoršení, dlouhodobě mezi nejlepší. Jak si to vysvětlujete?
Parvela: Jedním z důvodů jistě je, že se naše základní školy dětem od mala snaží především zprostředkovat radost ze čtení. Nemáme žádnou povinnou četbu, kterou by každé dítě muselo číst. Místo toho předpokládáme, že si každé dítě najde tu správnou knížku, ze které bude mít radost. Neexistují také žádné obsáhlé zkoušky k obsahu knih nebo domácí úkoly, které by souvisely se čtením.
To leží pravděpodobně v tom, že všechny finské děti baví škola tolik, jako Ellu, Pekku a spol. z vašich knih.
Parvela: Jejich příběhy jsou samozřejmě smyšlené, ale je pravda, že učitelé a školáci spolu mají úzký vztah, stejně jako Ella. Je také pravda, že finské školy mají velkou svobodu a hodně podporují radost z učení.
Tehdy jsem nemusel dělat moc, abych děti motivoval ke čtení. Jejich nadšení pro knihy bylo automatické. Čtení mělo pro vývoj finské společnosti zvláštní význam, i ve vztahu na rovnost šancí.
Mnoho lidí úplně nerozumí tomu, že je mezi čtením a psaním souvislost. Nejlepším důkazem je studie, že slovní zásoba 17letého, který hodně čte, obsahuje několik desítek tisíc slov, slovník nečtenáře oproti tomu jen několik tisíc slov.
Co se mohou němečtí učitelé naučit od svých finských kolegů?
Parvela: Nechtěl bych radit, chovám velký respekt ke všem učitelům nezávisle na jejich zemi. Ale profesionálové se mohou učit od jiných profesionálů: když během svých autorských čtení vystupuji v Německu, je obvykle mojí první prosbou, aby odstranili ten velký stůl mezi mnou a publikem. K získání autority ho nepotřebuji. Dávám přednost přímému, srdečnému kontaktu. Třeba by se mohli zamyslet nad tím?
Timo Parvela, spisovatel a bývalý učitel
COOLna 
Napsat komentář