Padni, srdce, ze stromu času,
padejte, listy, z uschlých větví,
které kdysi slunce objímalo,
padejte, jako padají slzy z otevřených očí!
Za dne se ještě třepetá ve větru kadeř
kolem snědého čela boha zdejších končin,
pod košilí však už svírá pěst
zející ránu.
Proto buď tvrdý, když křehký hřbet oblak
se k tobě skloní ještě jedenkrát,
nezjihni, když ti Hymettos
ještě jednou naplní plástve.
Pramálo vydá rolníku za sucha jediné
stéblo
a našemu velkému pokolení jediné léto.
A o čem teď svědčí tvé srdce?
Chvěje se mezi včerejškem a zítřkem,
bezhlese, cize,
a to, co odbíjí,
je už jeho pád z času.
Čas na úvěr – přeložila Michaela Jacobsenová
COOLna 
Napsat komentář