Žijeme v době, kdy elitou „30 pod 30“ jsou lidé broukající „mňam, mňam, mňam, je to fresh, mám to rád“. K tomu se toho moc dodat nedá, a proto je důležitější se podívat na pár faktů ohledně toho, co takové Mc‘Donaldové poselství společnosti způsobuje.
V debatách o placených spolupracích influencerů a celebrit pro konkrétní značky vyčnívají dva protichůdné názory. První, že influencer by měl být zodpovědný za to, co propaguje. Protože spoluutváří veřejný prostor a život v něm. Druhý, že influencer za propagovaný obsah zodpovědný není. Protože každý člověk a zákazník se může svobodně o své volbě rozhodnout.
Ano, volba se svobodně děje. To neznamená, že není značně ovlivněná. V mozku figuruje takzvaný top of mind list — seznam položek, které si v různých situacích (včetně těch nákupních) asociujeme jako první. Seznam je omezený jen na pár kusů. A marketingové strategie jsou boj o umístění značky na něm.
V mozku se na tom seznamu značka ocitne, když je její komunikace intenzivně vizibilní, její kreativa distinktivní a šíří se „word of mouth“. Z umístění na tomto seznamu bude pak brand profitovat a růst takovým tempem, jakým porostou řady nových zákazníků v budoucích nákupních momentech. Podle Petera Weinberga se úspěšné značky nesnaží načasovat ani trh ani zákazníky. Obchodní výsledky přicházejí jako zhodnocení toho, že oslovily někoho v minulosti.




Napsat komentář