Žili jsme v době zrychlené a povrchní.
O mnohém důležitém jsme říkali, že na to není čas.
Krásu jsme hledali jen na povrchu, ačkoli skutečná krása člověka začíná tam, kam oči už nedohlédnou. Tam uvnitř je Podstata člověka, zdroj jeho Energie, Lásky a Síly. Jeho Charakter, jeho Osobnost, jeho Sny, jeho Dokonalost.
Všechno očima viditelné je nedokonalé. Ale srdce se do té nedokonalosti dokáže zamilovat. Když Ti studem zčervenají líce, když Ti začnou stékat slzy, když projevíš jakoukoli zdánlivou slabost či nedokonalost, pak je to dokonalé. Protože tehdy komunikuji s Tvým Srdcem, Tvou upřímností, Tvou pravdou.
Můj francouzský přítel Melchior je slepý.
Se svou partnerkou má nádherný vztah.
Musí mít nádherný, protože svou partnerku nemůže vnímat očima. Vnímá ji pouze srdcem.
Jeho milovaná Jeanette má zrak v pořádku. Když se poznali, handicapovalo ji to. Viděla totiž mnohé nepodstatné, jen ne Melchiorovu duši. Viděla pouze schránku pro duši, tělo – nevidící, znevýhodněné, ale už ne to opravdu podstatné – obsah té schránky.
Jako by hodnotila knihu jenom podle obalu.
Dnes už Jeanette ví, o kolik důležitější je pohled srdcem. I o kolik pevnější je spojení s druhým srdcem než jen očima. Proto milující lidé při líbání zavírají oči. Aby se mohli sblížit, propojit a vzájemně procítit nejen fyzicky.
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář