COOLna

Jaké faktory ovlivňují naši tělesnou vůni?

Jednak to, jaké máme geny. A pak také to, co jíme, jakou dodržujeme hygienu, v jaké náladě se právě nacházíme a u žen třeba i menstruační cyklus.

Dokáže jídlo ovlivnit naši vůni opravdu výrazně?

Záleží na tom, jakou část vůně. Naše experimenty nejčastěji provádíme s podpažní vůní, kterou jídlo ovlivňuje také, ale daleko silnější vliv je samozřejmě u zápachu z úst. Řada aromatických látek, které jíme, se ale dostává i do našeho podpažního potu, kde ovšem ten samotný mechanismus často neznáme.

Velice zajímavé je to například v případě jídla, které konzumuje matka v průběhu těhotenství. Její plodová voda je plná aromatických látek, a děťátko se tak dozvídá o tom, co jeho maminka jí, ještě před tím, než se narodí. Existují případy, kdy matky ze Středomoří jedly jídla kořeněná řeckým senem a kdy pak po porodu jejich plodová voda voněla stejně. Což ovšem někdy způsobuje značné problémy porodníkům.

Proč?

Podle pachu se totiž dají poznat některé potenciálně nebezpečné genetické poruchy, jako je například syndrom javorového sirupu, což je porucha v produkci některých aminokyselin, jako je například valin. Dítě s takovým syndromem je cítit právě po javorovém sirupu a ihned po porodu mu musí být nasazena specifická dieta. V několika případech už se ale stalo, že se porodníci spletli právě kvůli jídlu kořeněnému řeckým senem, které matka před porodem konzumovala.

Kdy mají děti vyvinutý čich?

Cítit začínají už v děloze v průběhu třetího trimestru, tedy ještě před narozením. Jsou zde samozřejmě jistá omezení, stejně jako u jiných smyslů, protože se, podobně jako mozek, ještě stále vyvíjejí. To, že cítí, ale víme určitě, třeba na základě toho, jak potom reagují na látky, s nimiž mají prenatální zkušenost. Existují studie, které ukazují, že když matky měsíc před porodem konzumovaly dejme tomu anýz nebo česnek, jejich děti po narození na tuto vůni reagovaly.

Uklidňovala je?

Přesně tak. A to proto, že už s touto vůni měly zkušenosti v prenatálním vývoji. Docela podstatné je to v případě alkoholu. Děti, které mu byly před svým narozením vystaveny, k němu mají mnohem větší toleranci než děti, které tu zkušenost nemají. Už v prenatálním vývoji získáváme zkušenosti se stravou, kterou budeme obklopeni. V českých podmínkách má dítě například zkušenosti se svíčkovou nebo koprovkou ještě před tím, než ji samotnou vůbec okusí.

Velice zajímavé je i zjištění, že naše obrovské problémy s obezitou, která sužuje západní svět, mohou mít kořeny právě už v prenatálním vývoji. Děti mají navíc zkušenosti i s látkami, kterými jsou přirozeně obklopeny. Například vůni vlastní plodové vody preferují před vůní jiné. A také víme, že miminka jsou ihned po narození schopná reagovat na celou řadu pachů ve svém okolí a umí rozlišovat maminku podle její vůně a obzvláště vůně jejího prsu.

Rozeznají vůni mateřského mléka?

Záměrně jsem řekl vůni prsu, protože ta vůně není závislá jenom na mléce. Je zajímavé, že na tuto vůni pozitivně reagují i děti, které nemají s mateřským mlékem žádnou zkušenost, protože byly od narození krmeny umělou stravou. I ty dávají přednost vůni prsu kojící matky.

Co všechno jsme vlastně schopni cítit na druhých lidech?

Tady je otázka, jak nás vůně lidí ovlivňuje a jak jsme schopni si ji reálně uvědomit. Naši vůni ovlivňuje také nálada. A ukazuje se, že když lidem, kteří byli vystaveni úzkostné situaci, například při bungee jumpingu, odeberete jejich pach a dáte k němu přičichnout jiným lidem, cítí se také úzkostněji.

Roli může hrát i to, zda mají partnera, nebo ne. Protože i to ovlivňuje naše preference. Preference zadaných a nezadaných lidí se prostě trochu mění.

Voní jinak?

To zatím nevíme. Na tohle téma jsme přednedávnem dělali studii spolu s profesorem Robertsem ze Skotska a ukazuje se, že by partnerský status mohl mít nějaký vliv, ale zatím bych k tomu byl opatrný. Single muži každopádně mají vyšší hladinu testosteronu než muži zadaní. A u těch záleží i na tom, jestli se svou partnerkou žijí. Pokud ano, je jejich hladina testosteronu ještě nižší. A když spolu mají potomka, snižuje se ještě víc. S hladinou testosteronu přitom minimálně částečně souvisí třeba míra agresivity. A hladiny testosteronu ovlivňují i naši tělesnou vůni. Takže single muži by skutečně mohli vonět jinak.

Jak je možné, že MHC komplex, tedy ona část našeho imunitního systému, ovlivňuje naši vůni?

To se úplně přesně neví. Jakým způsobem molekuly v našem imunitním systému náš pach ovlivňují, se pořád zkoumá. Zatím pouze víme, že se tak zřejmě děje. A že MHC komplex ovlivňuje to, jak je nám kdo příjemný či nepříjemný, výběr partnera, a možná také interakci mezi rodiči a dětmi. Jedna veliká britská studie se zabývala tím, s jakými problémy se potýkají rodiče adoptovaných dětí.

Soustředila se na celou řadu psychologických charakteristik, ale objevila i jednu zajímavou věc. Rodiče si často stěžovali, že nemohou získat bližší vztah k adoptovanému dítěti, protože je nějak cize cítit. Snažili se to překonat tím, že jim častěji prali ložní prádlo a oblečení, ale i tak se tam tyto pocity objevovaly opakovaně.

Takže mají ženy lepší čich než muži?

U čichu hodnotíme čtyři základní charakteristiky. Tou první je senzitivita, tedy citlivost, a znamená, v jakých koncentracích jsme ještě schopni látku zaznamenat. Druhá věc je diskriminace, tedy zda jsme schopni danou látku rozlišit od něčeho jiného. Třetí je takzvaná identifikace, tedy to, jestli jsem schopný látku i pojmenovat. A čtvrtou věcí je všímavost, tedy to, jak moc si v běžném životě uvědomujeme, že jsme různými látkami obklopeni. Co se týká té všímavosti a identifikace, v tom jsou jednoznačně lepší ženy.

U diskriminace a citlivosti rozdíly nejsou. Nebo jen opravdu malé. Mnohem větší rozdíly než u jednotlivých pohlaví jsou mezi konkrétními jedinci. Jsou lidé, kteří si žádných pachů nevšímají, druzí jsou jimi naopak ovlivněni velmi. Dokonce existuje syndrom pachové iritability. Lidé, kteří jsou takto „postiženi“, nemohou například cestovat v MHD, protože pachy vnímají natolik silně, že jim to znepříjemňuje život a znemožňuje fungování. Může se jim z toho dělat fyzicky nevolno, mohou dokonce i ztrácet vědomí.

Když je čich tak důležitý pro mezilidskou komunikaci, mají s ní problém lidé, kteří necítí nic?

Na toto téma dělali několik výzkumů výzkumníci z Německa, kde se ptali lidí s kongenitální anosmií, to znamená těch, kteří se narodili bez čichu, jak to ovlivňuje jejich život. A zjistili, že dost. Tito lidé mají totiž daleko častěji obavy z toho, že budou svým zápachem obtěžovat své okolí, tudíž se i snižují jejich sociální kontakty. Významnou roli to hraje i v jejich intimním životě. Oproti lidem podobného věku a vzdělání totiž vykazovali menší míru sexuálních aktivit a nižší počet partnerů. A také vyšší míru depresivity.

Vůně ženy je závislá na fázi jejího menstruačního cyklu. Mají nějaké své cykly i muži?

Víme, že se jejich vůně mění v souvislosti s tím, zda mají partnerku nebo ne, ale jestli mají nějaké sezonní cykly? Co víme určitě, je to, že se pach mění věkem. K největší změně dochází v období puberty, jak každý rodič jistě zaznamená, a pak v průběhu stárnutí. Tam je to postupné a individuální. V průběhu stárnutí se totiž u lidí začnou objevovat chemické látky, jako je třeba nonenal, což je aldehyd, který se u lidí ve věku pod 40 let nevyskytuje. U některých lidí nad 60 let už se ale objevuje obvykle a má i svou typickou vůni. Některé vůně, které jsou popisovány jako pach starobinců, tedy nemusí být nutně spojeny s nižší hygienou starších lidí, ale právě s touto látkou.