COOLna

Vypadá to, že jeden člověk se snažil doplazit do bezpečí. Další dva byli spečeni žárem v hrůzném objetí na zemi. Několik mrtvých těl mělo svázané ruce. Ohořelé ostatky jedenácti vesničanů na severozápadě Myanmaru (dříve Barma) vyprávějí strašlivý příběh jejich posledních okamžiků na tomto světě.

Vraždění bylo prý odvetou za útok partyzánů, kteří v džungli bojují s vládní armádou, na vojenský konvoj u Don Taw. Podobné zprávy ze zapomenuté občanské války v Myanmaru se množí. Jejich společným jmenovatelem je neskutečná brutalita, jíž jsou vystaveni i vesničané, kteří s odbojem nemají nic společného.

Vojenská junta se ve zbídačené zemi na jihovýchodě Asie chopila moci loni 1. února, když svrhla demokraticky zvolenou vládu. Od té doby vede stále intenzivnější boj s povstalci, kteří se nechtěli smířit s pošlapáním místní křehké demokracie a sílícím útlakem.

Krize v zemi se prohlubuje spolu se slábnoucími šancemi na diplomatické řešení s generály, kteří terorizují vlastní obyvatelstvo.

„Jsme zděšeni alarmující eskalací vážného porušování lidských práv v Myanmaru,“ nechal se slyšet Rupert Colville, mluvčí Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Vyšetřovatelé OSN už shromáždili přes 1,5 milionu důkazů o zvěrstvech vládních vojenských jednotek. Zabito bylo už přes 2 500 civilistů včetně žen a dětí.

Zabíjení se stále stupňuje, protože junta čelící odsouzení ze strany mezinárodního společenství se snaží za každou cenu ozbrojený odpor potlačit.

Narůstající odboj vůči brutální vojenské vládě ze strany povstaleckých skupin různých nebarmských národností v pohraničí, ale i nově zformovaných Lidových obranných sil, jež tvoří převážně Barmánci, podle analytiků do budoucna znamená ještě více krveprolití.

Armáda známá jako Tatmadaw strávila posledních šest desetiletí pozoruhodně nekompromisní válkou proti všem, kdož zpochybňují její autoritu. „Zvěrstva byla vždy nedílnou součástí protipovstaleckých operací. Vojákům není třeba moc říkat, aby otřesné věci dělali, je to součástí tamní vojenské kultury,“ tvrdí Richard Horsey z International Crisis Group.

Někdy se ovšem stává, že už toho mají dost i samotní vojáci a dezertují. Ti, kterým se to povede, pak vyprávějí o nelidských hrůzách, které dělali na rozkaz svých nadřízených.

Když o tom čtete, když to slyšíte, máte pocit, že se jedná o nějaký drastický film, který záměrně přehání. Nepřehání a není to film.