COOLna

Sever Itálie zažívá historické sucho. Sníh z Alp, kde pramení Pád a další řeky, letos kvůli vysokým teplotám zmizel neobvykle rychle. Region je tak závislý jen na srážkách, kterých není a s nejvyšší pravděpodobností ani nebude dost.

Přímo u pramene Pádu v Pian del Re to na první pohled nevypadá, že je něco špatně. Voda vyvěrá ze skály a rychle stéká dolů do údolí, kde tvoří kaskádu vodopádů a už po pár kilometrech z ní je asi tři metry široká říčka. Do moře z ní voda už ale nedoteče.

O kus dál se nejdelší italská řeka zase objeví poté, co do vyschlého koryta steče voda z okolních potoků a říček. Celkově je na tom ale Pád špatně a s ním i celá severní Itálie a tamní rozlehlá pole s řadou na vodu náročných plodin.

Kromě farmářů to s úzkostí sleduje i skupina asi 20 mladých skautů a skautek z Milána, kteří posedávají v nízké trávě pouhých 50 metrů od pramene. Mladí Italové po výzvě k rozhovoru o suchu ochotně odkládají krosny a s nimi i plán zahájit výstup na jezera pod nejvyšší horou Kottických Alp, Monviso.

I ta je mimochodem letos úplně bez sněhu, což místní nepamatují. Skautům je všem nanejvýš 18 nebo 19 let a pohled na holé skály v okolí nemohou srovnat se vzpomínkou na chladnější roky. Důsledky sucha ale pociťují na vlastní kůži při chození po horách i doma v Miláně. Uvědomují si navíc, že v budoucnu zřejmě bude hůř.

Hned jak zazní otázka, zda se sucho dotýká jejich každodenního života, propuká ve skupině živá debata. Do role moderátora se sám pasuje 18letý Lorenzo a začíná překládat.

„V Miláně se kvůli šetření vodou letos zaváděla úsporná opatření. Nesmí se plýtvat například na zalévání. A mluvilo se už i tom, že se možná bude na noc úplně vypínat voda, nebo že se zastropuje množství, kolik kdo může využít. Zatím se to nestalo, ale je klidně možné, že k tomu dojde,“ shrnuje mladý Ital postřehy svých kamarádů.

„Zeleň v našem městě je často suchá. Je srpen, ale když se projdete po městě, občas to vypadá, jako by byl podzim, protože na zemi už je suché listí,“ připomíná jedna ze skautek.

„Ano. Kromě toho se nás vlastně určitě dotýkají i zvýšené ceny různých věcí, co se suchem souvisí,“ navazuje Lorenzo.

„Zemědělské produkty a tak dále,“ doplňují další z hloučku.

Při výletech po horách skupina paradoxně už několikrát zmokla. Přesto se ale skautům hůř hledají zdroje, když chtějí doplnit zásoby a přefiltrovat si vodu přímo z koryt a studánek. Kvůli suchu také nerozdělávají ohně, aby nezvyšovali už tak vysoké riziko požáru.

„Celkově bych tedy řekl, že důsledky sucha v každodenním životě pociťujeme. Zatím to není nic hrozného a určitě nejsme ti, na koho ta krize dopadá nejvíc. Přesto nás to ale trápí a je nám úzko,“ přibližuje Lorenzo pocity svých přikyvujících přátel.

„Řeka Pád byla za dva měsíce ve zprávách vícekrát než za předcházejících deset let. Doprovází to i další zprávy, jako bylo zřícení ledovce Marmolada, dovážení vody helikoptérami do horských resortů, kde vyschly známé fontány, zavírání lázní a tak dále,“ řekl mi Jones. „Zpráv je mnoho a jsou součástí té samé krize,“ dodal.

Italská média píší o suchu jako o tom nejhorším přinejmenším za 70 let. Tentokrát je podle vědců navíc „chronické“. Změnu k lepšímu lze kvůli klimatické změně očekávat pouze v případě velkých změn v hospodaření s vodou.

Mladí Italové, kteří teď hledí přes tři tisíce metrů vysoké hory Kottických Alp bez kousíčku sněhu na vrcholcích, mají ale pocit, že většinová společnost problému nepřikládá patřičnou váhu.