Však láska,sama láska, krásná je
a hodna přijetí. Chrám zapálíš,
hoří jak len; a bude oheň týž,
ať cedry nebo koukol spaluje.
Láska je oheň. A když v nouzi své
ti řeknu – mám tě ráda – ráda – víš?
Tu v nové podobě mne uvidíš
a v proudu nových paprsků, jenž jde
z mé vlastné tváře k tvé. Vždyť psáno není,
že láska nízkých nízká bude zas.
Kdo milují, jsou Bohem vyslyšeni.
A to, co cítím, boří úzkou hráz
toho, co jsem, a v plameny se mění.
Přírodu, Lásko, dovršuješ v nás.
E.Barrett Browning – Portugalské sonety




Napsat komentář